Měl to zapotřebí? „Hodně jsem dostával dotazy, proč nezůstanu na mistrovství světa? Proč si nevychutnám ten konec a nedám si víkend volno? Jenže mě ta práce kolem mého týmu strašně baví. Cítím, že s ním chci být, že chci pomoct i sebemenším dílkem. A tak jsem měl potřebu ve Švédsku být,“ vysvětluje Lukáš Bauer.
Z jeho slov je poznat, jak moc ho šéfování laufařského týmu Pioneer Investments pohltilo. Na drsný závod se v neděli vydal navzdory tomu, že před ním s obavou - byť nadnesenou - říkal: „Doufám, že to přežiju.“ 90kilometrová distance je i na laufařské poměry výjimečná porce, přesto nic, co by borec Bauerova formátu nezvládl.
Jenže on měl za sebou bláznivý týden. Ve středu odjel v Lahti patnáctku klasicky - závod, na který se celou sezonu připravoval. Skončil devatenáctý a ještě ve čtvrtek večer říkal: „Pořád jsem po něm unavený.“
V pátek byl součástí české štafety, za další dva dny Vasův běh. Do toho intenzivní tréninky, takže v neděli jel zostra šestý den v kuse. „Nejspíš ani já nevím, do čeho jdu,“ odtušil před závodem.
Byl to jeho druhý start na legendárním laufu. A už dopředu se tak trochu děsil jeho zvláštností. Zatímco na jiných podnicích seriálu Ski Classics vám třeba na ukazatelích kilometry postupně naskakují, tady je to právě naopak. „Takže se po třech minutách dostanete na první kilometr a vidíte ceduli s číslem 89. Chvíli to jde, ale najednou dostanete pocit, že se ne a ne do dalšího kilometru dostat,“ líčí. Jen pro představu - ta trasa ze Sälenu do Mory měří stejně, jako když jedete po D1 z Humpolce do Prahy. Uff...
I proto, když měl mluvit o svých cílech, jen suše poznamenal: „Já od sebe nic nečekám. Spíš chci pomoct.“ Pomohl. Přestože jel druhý závod soupaží v životě a navrch takovouhle kládu, dojel do cíle jako sedmatřicátý. „Samozřejmě, že spokojenost,“ ulevil si pak v cíli.
Přitom ještě před závodem měl v hlavě plán, že pokud bude v týmovém pořadí až třetím mužem, raději na trase „počká“ na Monique Siegel, ženskou zástupkyni Pioneer Investments. „Když budu třetí muž týmu, tak nepřináším žádné body do týmové soutěže, proto pak jakákoliv pomoc závodnici je potřebná. Protože jestli je 90 kilometrů pro kluky velké sousto, tak pro holky je to extrémní sousto. A na těch otevřených pasážích bych jí pomoct mohl,“ plánoval. Tentokrát na startu Ski Classics totiž Bauerovi chyběla jeho letošní ženská opora Barbara Jezeršek, která v sobotu jela na mistrovství světa v Lahti třicítku.
Hlavním týmovým lídrem na Vasáku tak byl Ilja Černousov. „Už před čtrnácti dny na Jizerce ukázal po nemoci výrazně zvýšenou výkonnost,“ věřil ruské opoře svého týmu. Však tak Černousovovi naplánoval umístění do desítky. „I když na Vasáku je to těžší než na jiných závodech,“ dodal. Nakonec jeho plány týmová jednička ještě předčila. Černousov dojel šestý, jen tři sekundy za vítězným Norem Dahlem.
Neztratili se ale ani další členové Bauerova týmu. Švéd Markus Jönsson, jenž se v barvách Pioneer Investments představil už na Marcialonze, dojel do cíle patnáctý, tedy s velkou rezervou předčil očekávání týmového šéfa, který po něm chtěl výsledek do první třicítky a s nejslavnějším laufem se dokázal popasovat i Jan Šrail, který do závodního kolotoče naskočil po nemoci a Vasák byl pro něj proto obrovským zatěžkávacím testem, přesto dojel do cíle čtyřiačtyřicátý.
