Odmala měla problémy s kůží. Porucha imunity způsobuje alergické reakce a při zátěži a stresu se ekzém podstatně zhorší. "Lékaři nevědí, co s tím. Každý říkal, jak to přišlo, může to i odejít, ale nikdo neví kdy," uvedla Kocumová.
Nyní jí brání lyžovat naplno i léky, které užívá. Pomoci nedokázaly ani alternativní způsoby léčby. "Už jsem pomalu odbornice na léčitele, ale k ničemu to nevede," konstatovala běžkyně. Vynechala olympijskou sezonu a při přenosech ze Salt Lake City trpěla u televizní obrazovky.
"Měla jsem krizi," přiznala, ale nový život jí nabídl jiný pohled na svět. "Zjistila jsem, že není jen vrcholový sport a že mi více vyhovují vztahy mimo sportovní dění. Mám hodně nových přátel," uvedla Kocumová.
Studentka sportovního managementu si užívala volnějšího režimu dne. "Poznávala jsem krásy české země. Nejen místa, kde se lyžuje. Mám se dobře, akorát zdraví mohlo být lepší," popsala.
Zlehka běhá, ale lyže přesunula z ložnice do jiné části bytu. Více se věnuje lezení po skalách a střelbě z luku. "Lezení je v krásném prostředí a luk máme skoro v rodině," vysvětlila. Stále doufá, že se do soutěžní běžecké stopy vrátí.
"Je součástí mého života. Věřím, že kdybych postupně začala, tak to zvládnu," zasnila se. Život s větrem a časem o závod Kocumové chybí. "Navykla jsem si svět vnímat z určité rychlosti. Už mě neuspokojuje běhat pomaleji než dřív. Když vidím někoho, jak uhání, tak se tělo hlásí a chce taky," prozradila Kocumová.
O založení rodiny neuvažuje. Podle vlastních by to nemělo být způsobem využití času, ale smyslem života. "Na dítě jsem ještě moc velký sobec a chybí podstatná polovička," řekla Kocumová. Lyžování ji zajímá a zajímat bude. Sledovala testy reprezentačních kolegyň před odjezdem na ledovec.
"Cítím zimu ve vzduchu, mám hodně silné reflexy. Hory mi chybí," řekla smutně. Až skončí s aktivní kariérou, chtěla by pomáhat s mládeží, ale zatím stále sní o závodním návratu. "Vnitřně jsem spokojená a doufám, že jak nemoc přišla, třeba i odejde," mínila Kocumová.
