A pak ještě o něco výš, nejlíp lanovkou.
Právě tady se konalo mistrovství světa ve snowboardingu. Až tady se sportovci dočkali suroviny v Evropě letos tak cenné – sněhu.
Však také jedna z nejčastějších reklam kolem zněla: „Arosa: Schneesicher.ch“ (Arosa: Sníhzaručen.ch).
Jenže zas tak snadné to nebylo.
Na Alpy v týdnu pršelo, teplo jako v dubnu. Kousek U-rampy se najednou sesunul, zela v ní díra. Látala se navezenou haldou, měla místy barvu švýcarské čokolády. Ještě v pátek večer nebylo zřejmé, zda se sobotní finále vůbec pojede.
Nakonec to pořadatelé riskli. A dobře udělali. Ráno se Arosa probudila do slunečného rána, finále U-rampy mělo až kýčovitě chytlavou kulisu.
Dějství prvé: kvalifikace. Nejlepší český snowboardista Martin Černík šel kvůli ní brzy spát. Nějaké flámování? Ani náhodou. Jenže do finále nakonec ani tak nepostoupil.
„Ve druhé jízdě jsem jeden skok neustál. Pořádně jsem sebou hodil. Škoda, měl jsem na to jít dál,“ řekl Černík, který skončil jedenadvacátý. „Ale i tak jsem si dobře zaskákal.“
Na nějaké smutnění on moc není. Místo toho u televize fandil svým kamarádům.
„Ve snowboardingu je tohle i na mistrovství světa normální. Navzájem si pomáháme a radíme. Třeba když jsem jel disciplínu Big Air proti jednomu Finovi, tak jsme nahoře před jízdou výborně pokecali. Je to skvělej týpek. O kousek mě pak přeskočil, ale ujišťoval mě, že jsem měl dostat víc bodů.“
Na rampě poznamenané nevyzpytatelným počasím v sobotu nespadl zdaleka jen Černík. Smýkl sebou i Fin Antti Autti, velký showman, obhájce titulu, snowboardový Ronaldinho.
Japonskému televiznímu komentátorovi s futuristickými brýlemi jak ze Star Treku při Auttiho pádu přeskočil v křiku hlas, tak nečekané bylo favoritovo selhání.
Hrdinou šampionátu tak byl nakonec Francouz Mathieu Crepel: vyhrál totiž jak Big Air v pátek, tak U-rampu o den později.
A taky domácí Manuela Pesková, která svými jízdami rozzářila šest tisíc fanoušků kolem sněžného valu.
V místech, která ve svém lyžařském cestopisu před více než sto lety proslavil autor Sherlocka Holmese sir Arthur C. Doyle, vyhrávala švýcarská hymna. A nebylo to ze slušnosti k hostitelům.
Jasná věc: ta skutečná party teprve teď začínala.
