Kdy poprvé jste zaznamenali toho druhého?
Kateřina: Sportovní kariéry jsme měli časově vedle sebe, oba jsme dělali zimní sporty, byli jsme na stejných olympiádách, věděli jsme o sobě, jenže naše soutěže probíhaly většinou jinde. Jméno Aleš Valenta jsem zaznamenala dávno, ale třeba na olympiádě v Naganu, kde jsme oba byli, jsme se asi ani nepotkali.
Aleš: Asi ne, i když zrovna na olympiádě je možnost seznámit se s ostatními sportovci velká. Byli jsme ubytovaní v olympijské vesnici a v Naganu už fungoval Český dům, kam se dalo zajít.
Kateřina: Zrovna v Naganu jsme se taky hodně potkávali na hokeji, kam se chodilo fandit.
Aleš: To je pravda, na jednom hokeji jsem byl a byl to první zápas, který jsem viděl naživo.
Ruské sebevědomí, a pozor, mám hodně přátel v Rusku a nechci, aby to vyznělo paušálně, plyne jen z toho pocitu, že oni jsou ti největší, ti silní medvědi, ti, co porazili nacisty.
