Loni začal skvěle, dařilo se mu a trápil se vlastně až na závěrečné sjezdovce Alpe Cermis. Letos? "Žádná pohoda, ale ten výšlap na sjezdovku jsem si překvapivě užil," řekl Jakš.
Hned na začátku Tour de Ski jste nabral výraznou ztrátu na nejlepší. Nezastihl vás úvod v pohodě?
Prolog se mi prostě nepovedl, což mě hodně mrzelo. Chtěl jsem dobře zajet, abych pak mohl ve druhé etapě s handicapovým startem jet vepředu s nejlepšími a nemusel dojíždět ztrátu. Místo toho jsem v dalším závodě musel stahovat 25 vteřin, což ani v balíku nebylo jednoduché a holt mi v závěru síly chyběly.
Proč takové zaváhání?
Asi to nezní dobře, ale prostě jsem nebyl schopný donutit se k maximálnímu výkonu. Neumím to vysvětlit. K tomu ledová trať, na níž jsem se nemohl pořádně odrazit a srovnat s technikou. Nepovedlo se.
Smůlu jste měl v obou sprintových závodech, dvakrát jste zůstal těsně před semifinále...
Hlavně druhý sprint v Toblachu, kde jsem ve čtvrtfinále prohrál postup na fotofiniš, byl smolný. Získal bych bonusové vteřiny, snížil ztráty. Škoda.
S kterou z devíti etap jste tedy byl spokojený?
Povedl se mi skiatlon v Oberstdorfu. Psychicky jsem se tam srovnal, výborně se mi běželo. Ale stejně si zpětně říkám, že to mohlo být ještě lepší než osmé místo. Jedno menší zaváhání při předjíždění mě možná stálo nějakou tu jednu dvě pozice.
Martin Jakš na Alpe Cermis
Za který moment byste se na letošní Tour se Ski pochválil?
Asi za sjezdovku. Posledních osm set metrů se mi fakt povedlo. Je to extrém, člověk tam už vlastně nelyžuje, jen překládá nohy, ale holt to k Tour patří. Z loňska jsem věděl, že se tam dá ztratit, ale letos jsem si potvrdil, že tam lze něco na soupeře najet. To potěší.
Proč je sjezdovka i po letech pro lyžaře pořád strašákem?
Je to extrém, jednou za sezonu si na to ale člověk zvykne. Zkušenosti přibývají každým rokem, člověk ví, jak jet a čeho se vyvarovat. Ale pokud se dostaví únava, která se v náročném programu hromadí, nebo není forma, jsou mu tyto věci stejně na nic.
Letošní seriál zahrnoval v porovnání s předešlými jednu etapu navíc. Je devět závodů s přejezdy mezi pěti dějišti v jedenácti dnech maximem?
Od prvního ročníku se program Tour nějak vyvíjí, kvůli atraktivitě závodů organizátoři pořád něco vymýšlejí, doplňují etapy, přidávají vteřinové bonusy pro sprintery, ale myslím, že tohle je téměř ideální model. Jedenáct dnů je akorát. Nerozšiřoval bych.
Má výsledek v roce bez mistrovství světa větší prestiž? Tour de Ski byla vlastně vrcholem letošní sezony.
Pro veřejnost je to asi úplně stejné, ale letos bylo jasně vidět, jak se všichni připravovali speciálně na tyto závody. Každý chtěl uspět. Proto si deváté místo opravdu cením.
Útok na triumfy vyhlásili před začátkem Petter Northug i Marit Björgenová. Překvapilo vás, že neuspěli?
Možná to bylo logické. Jezdili skvěle od začátku sezony a holt udržet formu na vysoké úrovni tak dlouho nelze. Cologna a Kowalczyková, kteří nakonec Tour vyhráli, na začátku sezony takhle nezářili. Počkali si a vyladili na Tour.
