Byl to pro ni závod mnoha emocí.
Na kopci se jí nejprve zmocnily obavy. Ve Svatém Mořici sice svítilo sluníčko, jenže program ohrožoval silný vítr.
Čekalo se dlouho. Pak pořadatelé závod se sníženým startem potvrdili, ovšem ani to Brignoneovou neuklidnilo. „Bála jsem se, že závod budou muset zrušit úplně. Ze shora to vypadalo dost nejistě,“ vykládala.
Naději ji přinesl až start první závodnice. Zanedlouho však viděla hrozivý pád Švýcarky Lary Gutové-Behramiové do ochranných bariér a znovu začala pochybovat.
Italská lyžařka Brignoneová vyhrála zkrácené super-G ve Svatém Mořici |
„Naštěstí snad bude Lara v pořádku, ale i tak bylo těžké se soustředit,“ líčila.
Snažila se proto uzavřít do sebe, do své bubliny, rekapitulovala si postavení branek. A pak se s pětkou vydala na trať.
Tou dobou se ve vedení nacházela Američanka Mikaela Shiffrinová. Na prvním mezičase na ni ztrácela setinu, jenže v další části sjezdovky Brignoneová zrychlovala.
Na tuze náročné trati jela agresivně, několikrát od hran jejích lyží odlétla kupa sněhu, jak se snažila zaříznout své náčiní do svahu. Na druhém měření už měla k dobru 57 setin, na třetím si ještě o dvě setiny polepšila.
„Pak jsem se ještě snažila dát všechno do posledních branek a do cílové čáry,“ popisovala jedenatřicetiletá Italka. „Chtěla jsem jet rychle.“
Což se jí podařilo.
Když proťala pásku, časomíra ukázala, že má k dobru 43 setin na Američanku. Shiffrinová uznale pokývala hlavou a Brignoneová mezitím na dojezdové ploše pumpovala rukama a užívala si pocity z vydařené jízdy. „Nebyla perfektní, ale řekla bych, že velmi dobrá,“ hodnotila.
Bylo jasné, že ona pro vítězství udělala všechno. Ještě ale musela čekat, jak odpoví soupeřky.
Několikrát v horkém křesle trnula. Třeba při jízdě krajanky Eleny Curtoniové, která se jí v cíli přiblížila na jedenáct setin, nebo při sledování mladičké Novozélanďanky Alice Robinsonové, jež na druhém mezičase vedla o 22 setin.
Nakonec ale pro Brignoneovou vše dobře dopadlo.
Žádná ze závodnic ji už nepřekonala a ona se mohla radovat z vítězství. „A je určitě jedno z nejhezčích v mé kariéře. Bylo upocené, vytoužené a bolestivé,“ vyprávěla.
Tuctové vítězství to pro ni nebylo i z jiných důvodů. V jedenatřiceti letech totiž potvrdila, že už nyní patří mezi lyžařské legendy své země.
V roce 2020 se stala první Italkou, která získala ve Světovém poháru velký glóbus.
A nyní je i závodnicí, jež v seriálu vybojovala pro svou zemi nejvíce výher.
Triumf ve Svatém Mořici pro ni byl už sedmnáctým, čímž překonala Deborah Compagnoniovou, hvězdu devadesátých let. „Překonat tento rekord je neuvěřitelné,“ říkala Brignoneová. „Pro mě je to i zajímavé v tom, že stejně jako jí se mi o lyže stará Mauro Sbardellotto. To nás i trochu spojuje.“
Je proto až trochu s podivem, že Brignoneovou v začátcích kariéry doprovázela pověst věčně druhé.
V mládí patřila k obrovským nadějím. Stala se juniorskou šampionkou, v sedmnácti si připsala premiéru ve Světovém poháru a v devatenácti poprvé vystoupala na stupně vítězek, když byla při obřím slalomu v Aspenu třetí.
Že však bude trvat dalších pět, než si mezi elitou připíše první vítězství, nikdo nečekal.
Mnohokrát na triumf útočila, jenže jí pokaždé kousek chyběl. Čtyřikrát byla druhá, dvakrát třetí. V roce 2013 navíc kvůli problémům s cystou v kotníku dlouho nezávodila.
Někteří už pomalu začaly pochybovat, jestli naváže na svou maminku Marii Rosu Quariovou, která v osmdesátých letech vyhrála čtyři závody Světového poháru.
Jenže pak to přišlo.
V roce 2015, v pětadvaceti letech, Brignoneová mohla poprvé slavit. Vyhrála obří slalom v Söldenu a odstartovala nejúspěšnější část kariéry.
„Fakt nemůžu uvěřit tomu, co se teď děje,“ líčila tehdy v Söldenu. „Když jsem v cíli viděla svůj čas zeleně, bylo to neuvěřitelné. Nohy mi hořely, ale je to skvělé. Doteď jsem nevyhrála jednoduše proto, že jsem si to nezasloužila.“
Teď už moc dobře ví, jak na to.