Ale rozhodně Samková nezářila tak jako páteční slunce. „Pocity jsou takové smíšené, přijde mi, že jsem si ani nezasloužila vyhrát,“ usmála se při rozhovoru s českými novináři, kdy už si „v civilu“ na terase jednoho z hotelů užívala odpolední siestu.
Počasí vůbec nepřipomínalo, že se o kousek výš na kopci koná šampionát v zimním sportu, že se na svahu prohánějí snowboardisté a lyžaři-akrobaté.
„Je to samozřejmě krásné, v La Molině při Světovém poháru jsme ve finále měli mlhu, ale zároveň je fakt strašný vedro,“ odfrkla si Samková. „Na startu jsem úplně umírala a je to takový otravný. Vázání úplně měknou, musíme je zahrabávat do sněhu, moc se s tím nedá jezdit. A prkna tady s tím pískosněhem taky pak můžeme vyhodit.“
Je těžké se v takové jarní atmosféře vůbec zkoncentrovat na závod?
To mi zrovna nevadí, mám to docela ráda. Spíš byl problém ze začátku, kdy jsem se v tréninku sama zbytečně naštvala, že mi to nejde, o to to pak jde ještě míň. Ale ty podmínky jsou horší v tom, že ty klopky (klopené zatáčky) jsou měkké, je to taková divočina. Ale viděla jsem i kluky, že to taky moc nedávaj, to tak trochu uspokojuje. (úsměv)
Ano, v kvalifikaci bylo několik těžkých pádů a přerušení. Je trať nebezpečná?
Spíš je to takové, že když vám jízda nevychází, tak s sebou člověk někde řízne. Myslím, že to je hodně dané i podmínkami obecně, že sníh je mokrý a hluboký. V tréninkové jízdě jsem projela poprvé celou trať. Druhou tréninkovou jízdu jsem zastavila, protože mi tam vjela jedna holka. Pak jsem zmeškala start kvalifikace, protože se to tu organizátoři snaží tak urychlit, že jezdci nestihli dojet nahoru na start. Vyrazila jsem do první kvalifikační jízdy a v předposlední klopence mě zastavili, protože holka přede mnou se rozsekala. Tak jsem jela re-run (novou jízdu), ta se nakonec povedla časově. Ale pocit jsem z toho měla hrůzostrašný. Nějak se s tím nedokážu srovnat, v první klopence brzdím. Pak jsem skočila úplně doleva a vracela se do klopenky. Spíš nechápu, že jsem vůbec vyhrála.
Eva Samková o pádech v tréninku „Já si vždycky říkám, že je to dobrý, když popadám v tréninku. Že si to vyberu do závodu. Kdyby to nebylo dramatický, tak by to nebyla taková zábava.“ |
Není to trochu podobné jako před zlatou jízdou v Soči? Taky jste byla naštvaná, v tréninku jste padala.
Já si po čtvrtečním tréninku říkala, že i když jsem neprojela trať, tak v Soči jsem ji neprojela dva dny, tak je to v klidu. A pak v té první jízdě to nebylo zas tak špatné. Ale nějak mě to úplně nenadchlo, to mé ježdění. Trochu se to seklo na tom, že jsem furt bojovala s tou první klopenkou, ve spodní části jsem skákala doleva a furt jsem to tam ladila. To jsou dvě kritický místa.
Trať je tady dlouhá, vymyslíte nějakou „kulišárnu“ jako, když jste při Světovém poháru v německém Feldbergu odstartovala později a stejně vyhrála?
Pozdní start to asi nebude. Ale ta delší a techničtější trať je dobrá v tom, že člověk má na víc místech, kde získat, když se mu start povede a o to víc může zvětšovat náskok. Na druhou stranu oproti třetí holce jsem měla šest desetin náskok, což už je docela dost, na to, že jsem jela příšerně. Když pojedu v závodě normálně, tak to docela půjde.
Jaké to bude až vletíte na trať v šesti? To tak často netrénujete, ale na druhou stranu při olympijské jízdě v Soči z toho bylo zlato.
To nevím. V prvním klopce to bude zajímavý. Já si to představuju tak, že na startu budu rychlá a ujedu jim. Pak si probrzdím... (smích) ne, to nechci. Problém je, že v té první klopence a pak při nájezdu na skok je jedna ideální stopa. Což pro pět šest lidí není úplně dobré. Dole už to tak nevadí. Když se pak všechny soupeřky tlačí z první klopenky, aby mohly skočit co nejvíc doprava, tak jsem na to zvědavá. Asi tam budeme mít krušné chvilky. Jak člověk postupuje, tak ty holky jsou super. Zase je tady technický start, na kterém bych mohla trochu získat.
Jste ráda za jeden den volna?
Nevím. Možná bych radši jela už v sobotu, původně tak mělo být. Ale furt to ty mění, už to měnili asi třikrát. My kvůli tomu nestihli testování Už jsme to párkrát zažili.
Skoro to vypadá, že vám udělalo větší radost než vítězství v kvalifikaci spíš ranní úspěšný nákup lístku na koncert, že?
Jo, to jsem si říkala, že den začíná skvěle, když jsem ten lístek na koncert do Berlína na Eddiho Vedera s Glenem Hansardem získala. Tři čtvrtě hodiny jsem čekala, než na mě přijde řada.
Budete na startu nedělního závodu trochu nervózní? Přece jen se od vás očekává medaile, sama jste si ji vyhlásila jako cíl.
Kdybych nebyla nervózní vůbec, tak by mi to bylo jedno. Jde to ruku v ruce s tím, že chci vyhrávat. Ráda bych vyhrála.
