Ještě v Kreischbergu přiznala, že už jen těžko hledá motivaci a že je smířená s tím, že nedokončí ani tuto sezonu. Teď je ale všechno jinak - v sobotu odletí za moře na další závody Světového poháru, které se uskuteční v v Lake Placid (29. ledna) a v kanadském Val St. Come (7. února). „Zklamání už z větší části vyprchalo,“ říká stříbrná medailistka z MS v roce 2005 a bronzová z roku 2009.
Bylo to těžké rozhodování?
Ani ne. Myšlenky na ukončení kariéry se ale nabízely, protože v součtu těch dvou disciplín, individuálního závodu a paralelního slalomu, jsem vyhořela jako dosud nikdy. Šestnácté a osmnácté místo, to je děs. Jenže takhle se mi končit nechce, chci si spravit chuť, takže jsem se rozhodla jinak. Minimálně letos budu pokračovat a na jaře budu vědět, jestli zkusím ještě jednu sezonu.
Co na vaše váhání říkal váš trenér Radek Herot? Nepřesvědčoval vás?
Vůbec ne. Ví, že je mi dvaatřicet a že Světové poháry jezdím už šestnáct let. A taky ví, že se rozhodnu správně. Probírali jsme to, fungujeme jako tým, takže jsme se vlastně rozhodli společně, to hlavní ale bylo na mně.
Občas zmiňujete, že cesta za závody v Americe je drahá. Finanční otázku jste vyřešila?
Jasně, zaplatím to z peněz, které jsem v první části sezony vydělala čtvrtým a pátým místem v Calgary a Deer Valley. Poletíme s trenérem, na cestu fyzioterapeutky už peníze bohužel nemám.
Zmínila jste váš věk. Nemůže být při jízdě na boulích překážkou?
Přece jen nedělám běžecké lyžování. Akrobatické lyžování je adrenalinový sport, ale dostávají při něm zabrat kolena, záda. Čím déle v tom člověk funguje, tím víc to cítí. A v naší disciplíně jsem nejstarší! Kdyby to bylo o rok, ale druhá nejstarší holka je o čtyři roky mladší.
Předhodil vám vašich dvaatřicet někdo?
Jo, i když v žertu. Když se teď v Kreischbergu Francouz Anthony Benna, nový mistr světa mezi boulaři, dozvěděl, že jsem ve Světovém poháru už šestnáct let, tak mě nazval „mogul mumia“. Zasmáli jsme se, je to kamarád a pobavil mě, ale dobře vím, že jsem tam nejstarší.
A co myšlenky na mateřství - ty vás nepronásledují?
Jo, biologické hodiny samozřejmě tikají. Těžko asi najdete ženskou po třicítce, která by řekla, že nechce rodinu, to by bylo něco špatně. O rodině uvažuju, jen ještě nevím, kdy na to dojde. Nemůžu čekat věčně, ale chci se rozhodnout v klidu a poradit se s blízkými.
Zřejmě nejvíc s přítelem, jste spolu už šest let...
Jasně, i když on to nechává na mně, žádný problém v tom není. Je krapet mladší, ale rozhodně mi neříká, že jsem mumie...
