„Ale zažil jsem i sezony, kdy se v Novém Městě sice nejela Tour de Ski, ale na běžecké lyžování tam chodilo přes 30 tisíc diváků. To byla fantastická čísla, srovnatelná se závody ve Skandinávii. V té době nám konkuroval snad jen Holmenkollen,“ zmiňuje kultovní zimní středisko v norském Oslo.
Současnost je však mnohem smutnější. Přestože v příštím roce se na Vysočině uskuteční jubilejní 80. ročník Zlaté lyže, tentokrát bude kdysi prestižní záležitost bez lesku zahraničních hvězd. Svaz lyžařů České republiky se totiž na konci května dobrovolně vzdal možnosti pořádat závod Světového poháru. Termín 20. a 21. ledna místo něj přebrala slovinská Planica.
„Samozřejmě je to veliká škoda,“ připouští Koukal. „Protože i mezinárodní federace FIS s námi jako s pořadateli počítala,“ uvědomuje si. „Svěťák v domácích podmínkách je vždy prestižní záležitostí, pro závodníky je to nějaký cíl. Navíc na domácím světovém poháru můžeme postavit národní skupinu,“ připomíná.
„Závodníci, kteří se do normální kvóty pro světový pohár nedostanou, mají možnost ochutnat jeho atmosféru. A my bychom potřebovali, aby měli kde získávat ostruhy,“ připomíná kouč juniorské reprezentace.
Ten se neobává, že by aktuální odřeknutí pořadatelství Světového poháru mohlo Českou republiku negativně ovlivnit do budoucna. „Takové věci se netýkají jen Nového Města, potíže občas mají také tradiční pořadatelé. Třeba kvůli sněhovým podmínkám,“ připomíná Koukal. „Navíc v dlouhodobém kalendáři na příští roky Nové Město zůstává.“
Elitní akci běžeckých lyžařů by tak Vysočina Arena měla hostit znovu v lednu 2020. „Pokud zůstane u jednoho odřeknutí, tak ještě není tak zle. Kdyby se to ale do budoucna mělo zopakovat, tak to už průšvih bude,“ myslí si Koukal.
Toho mrzí, že ke zrušení atraktivní akce dochází právě z finančních důvodů. „Kvůli nepříznivému počasí by tomu tak nebylo. V Novém Městě totiž mají depozit, takže sníh tam bude,“ uvědomuje si. „O to větší škoda, že se toho nevyužije.“
Biatlonové tratě jsou lehčí
Areál a zázemí u lesa Ochoza jinak hodnotí jako fantastické. „Je úžasné, co se zde povedlo vybudovat,“ oceňuje. Zároveň však už jen nostalgicky vzpomíná na tradiční běžecké tratě ve známých esíčkách a houpačkách. „Mrzí mě jen, že se nejezdí to co dřív. Nové biatlonové tratě jsou lehčí, což bylo vidět při posledním Světovém poháru, kdy při štafetách nejen Sundby (Nor Martin Johnsrud – pozn. red.), ale třeba i Aleš Razým jeli klasiku na holých lyžích soupaží,“ lituje.
Také Koukal si uvědomuje, že současná situace českého běžeckého lyžování není jednoduchá. Po úspěšné generaci Kateřiny Neumannové nebo Lukáše Bauera Česko marně hledá podobnou oporu.
„Nenazval bych to krizí. Prostě procházíme generační obměnou,“ říká. „Nějací šikovní kluci do 23 let jezdí, mohou udělat další posun. Tím ale neříkám, že to bude až na místa, kde jsme jezdili já, Lukáš nebo Katka,“ připouští mistr světa z roku 2003 na 50 km volně a bronzový medailista z olympijského závodu štafet ve Vancouveru 2010.
Jednoznačný lídr každopádně chybí. „Lidé totiž chodí kvůli výsledkům domácích závodníků, chtějí fandit svým. Aspiranti na medaile nebo na stupně vítězů vždy přitáhnou nepoměrně více diváků, než když tam nikdo takový není,“ ví Koukal. „Takže je na nás trenérech, abychom vychovali někoho, kdo dobré výsledky bude vozit,“ dodává.
