Sám se ale od soutěživosti distancuje: „Už nemám žádné ambice s někým se poměřovat,“ svěřuje se světový šampion v závodě na 50 kilometrů z roku 2003.
Rodák z Nového Města na Moravě, který vyrůstal doma ve Žďáře nad Sázavou, se závoděním skončil před pěti lety. Už rok předtím se ale spolu se svou manželkou rozhodli, že budou pro zájemce organizovat jedno či vícedenní lyžařské kempy. Následně se stal trenérem mládežnických reprezentací.
Jak podle vás vypadá současná situace u českého běžeckého lyžování?
Snažíme se dostat zpátky nahoru. U reprezentací se změnili trenéři, týmy zároveň výrazně omladily. Myslím, že minulý rok jsme zaznamenali slušné výsledky na juniorském mistrovství světa. A teď je to o tom, abychom dobře pracovali a vrátili se zpátky na místa, kde jsme se pohybovali dříve.
Jinými slovy řečeno, hledáte, co se kvality týká, podobnou generaci, jako byla ta vaše?
Je to tak, naše generace tady byla dlouho. A poté, co jsme skončili, nebyla dostatečně silná záloha. Proto došlo k určitému propadu. Naším cílem je tedy dostat reprezentaci k lepším výsledkům, začít bodovat ve světovém poháru, podobně jako tomu bylo za nás.
Podle vás se musíme naučit těšit i z drobných úspěchů?
My taky oslavovali každý bod, umístění do třicátého místa. Nějak jsme se tam točili a potom už jsme do třicítky končili dva. Začali jsme se umisťovat do dvacátého nebo dokonce desátého místa a přidali se k nám i další. Nakonec z toho vznikl silný tým. Teď je to tedy o tom, že potřebujeme nalézt ty správné tváře.
Už můžete jmenovat někoho konkrétního?
Momentálně je to mezi muži Michal Novák a v ženách Kateřina Razýmová s Petrou Novákovou. Loni ale bodovaly i mladé holky - Tereza Beranová s Kateřinou Janatovou, které jednou dvakrát sebraly body ve sprintech. Máme tedy pár jedinců, k nimž se postupně musí přiblížit další.
Jak se podle vás podepsal na českém běžeckém lyžování faktor boomu biatlonu?
To je otázka. Vždycky se řeší jak a co biatlon, ale já si myslím, že je to spíš náš problém. Jediné trable, které kvůli biatlonu zaznamenáváme, je horší přísun financí a hledání sponzorů, protože biatlon je momentálně zajímavější a pro sponzory tedy lákavější. Zároveň je třeba brát v potaz to, že jak běžecké lyžování, tak i biatlon jsou zimní sporty, takže v téhle oblasti lovíme takřka ve stejných vodách. A jelikož je sponzorský trh v České republice poměrně malý, opravdu není jednoduché najít někoho, kdo by nás chtěl plnohodnotně sponzorovat.
Martin Koukal po vítězství na dálkovém běhu Finlandia Hiihto
Umí se biatlon lépe prodat?
To nejsem schopný úplně posoudit, protože do toho hlouběji vidí spíš někdo ze svazu. Každopádně si myslím, že počty závodníků v mládeži se nějak zásadně nezměnily. To je spíše otázka celkového odlivu mládeže od sportu. Mladých lidí sportuje čím dál méně. Paradoxně nám ale v posledních letech vzrůstají počty startujících. Ovšem těžko říct, kolik ryzích talentů v nich nalezneme.
Příliš vzdálený kouč Koukal. S taťkou jsme na stejné vlně, říká Havlíčková |
Vy se momentálně věnujete trénování juniorské reprezentace a reprezentace do jedenadvaceti let. Zároveň ale stíháte pořádat i kempy běžeckého lyžování.
Je to tak. A co se konkrétně kempů týká, ty se věnují především začátečníkům. Ovšem nečekejte tady malé děti, věkový průměr účastníků se pohybuje kolem třiceti let. Věnujeme se s manželkou lidem, kteří mají běžecké lyžování jako koníček. Jedná se o privátní kempy, ale nejsou cíleně zaměřené na určitou kategorii. Chci hlavně pomoci lidem, kteří se touží zlepšit v běhu na lyžích. Tomuto se ale věnuji pouze ve volném čase, hlavní část mého pracovního dne patří svazu.
Proč podle vás nemají děti o běžecké lyžování až takový zájem?
Je potřeba říct, že běžecké lyžování je hodně náročný sport. Když si odmyslíme určitou loterii s mazáním lyží, je velice spravedlivý v tom, že do něj nevstupuje faktor náhody. Tak jako třeba v biatlonu, kde střelba může zamíchat celkovým pořadím. To znamená, že se vám nemusí zrovna zadařit běžecky, ale dobře zastřílíte, a i tak uděláte dobrý výsledek. V lyžování je to ale vyloženě o fyzické připravenosti. A pak samozřejmě musíte počítat i s tím, že mládež má v dnešní době spoustu dalších lákadel.
A co vy, nechybí vám soutěživost a atmosféra závodů?
Vůbec ne. To, že sportuju a že je pro mě lyžování neustále nejlepší sport na světě a nejlepší forma trávení volného času, to je pravda, ale už nemám žádné ambice se s někým poměřovat. Závodil jsem hodně dlouho a vybil se právě v té době. Teď už tohle vybití nevyhledávám. Maximálně, když se nechám někým ukecat. (usmívá se) Netrénuju, abych měl výsledky, hýbu se sám pro sebe.
