Ještě před týdnem božídarský lyžař v posteli s ručníkem omotaným kolem krku zrovna neležel. Místo toho si každý den poctivě nakládal v tréninku. "Dvakrát denně chodím lyžovat. Na hodinu a půl až dvě hodiny," vysvětloval lyžař z Božího Daru.
To teď skončilo. "Je to hluboko a byl by to velký risk. Do pátku jsem doma a bez sportu. Beru antibiotika, ale jiný než předtím, musíme to přeléčit," říká Bauer.
I před tím si ale v tréninku dával pozor. "Trochu jsem sice riskoval," připouštěl. "Nemám ale možnost nemoc stoprocentně vyležet. Sezona je krátká, tlačí mě čas. Navíc jsem dělal jen běžný trénink, nehnal jsem to do extrémů. Na opravdu tvrdý trénink musím být zdravý stoprocentně."
Ví, že pak musí v tréninku ještě přidat. "Bude rozhozená technika," uvědomuje si. "Po nemoci se to ale lepší celkem rychle." A kdy se Bauer konečně vrátí do Světového poháru? "Vypadá to, že asi neabsolvuji ani Svěťák v Rusku," říká.
Místo do Rjabinsku, kde měl startovat dvacátého ledna, se tak postaví na start až o týden později v Estonsku. "Tam už bych neměl chybět," věří Bauer.
Výrazné cíle si ale nedává. "Bude to první závod po pauze." Ve Světovém poháru vynechává jeden závod za druhým. Právě na dlouhodobou soutěž se chtěl přitom před sezonou zaměřit. "Chtěl jsem být do pátého místa. Teď už je to ale téměř nereálné," říkal ještě minulý týden.
Kvůli prodlužující se nemoci teď musí lyžař z Božího Daru cíle přehodnotit ještě víc. "Nedá se nic dělat. Závody jsem musel vynechat," uvědomuje si.
