Obálku? Ano. Přesně tak získávají lyžaři odměny po závodech. „Na ceremonii dostanete šek a pak si jdete do finančního oddělení, kde vám proti podpisu dají obálku se zdaněnou sumou,“ popsal proceduru.
Za dva závody si stříbrný olympijský medailista zajistil velkou část sumy, co spotřebuje za celý rok na přípravu. „Hrubým odhadem potřebuju půl milionu korun, na což se skládá svaz lyžařů a ministerstvo vnitra, za jehož oddíl závodím. Nejdůležitější je pokrýt náklady na osobního servismana Víta Fouska. Dělám přípravu na sto procent, jen musím koukat, na jaká místa pojedu.“
I když se mu bude dařit dál, trénink měnit nechce. Lákalo by ho sice letní lyžování v Austrálii, jenže věří spíš tvrdé dřině v Evropě. „Nic bych mu do přípravy nepřidal. Myslím, že svou práci děláme dobře,“ říká trenér Miroslav Petrásek. „Létat někde helikoptérou, to už je rozmazlování.“
Transport vzduchem využívala Kateřina Neumannová. Právě po ní by mohl Bauer převzít roli české běžecké jedničky. Pár rozdílů mezi nimi však je. „Kateřina dovedně využívala toho, že byla zajímavá. Okolo Lukáše se nic moc neděje, není typ showmana,“ míní Petrásek.
A zatímco za Neumannovou stála marketingová agentura, Bauer se o shánění sponzorů rozhodl starat sám. „Má to svá negativa, jednoznačně v objemu prostředků, které jsem schopný sám si sehnat. Ale pokud si domluvím špatnou smlouvu nebo špatný program, můžu si za to sám a nejsem – tvrdě řečeno – loutkou v rukách manažera.“
Včera podepsal další sponzorskou smlouvu, má tedy tři velké partnery. Jak je shání? „Rozesílám dopisy. Potenciálních firem je hodně, ale každý má trochu jinou představu o tom, co to obnáší umístit logo na Lukáše Bauera.“
Odměny ze závodů mu pomohou snáze splatit dům. Nezhodnocuje je sám třeba v akciích. „V bance jsem se do investování nechal uvrtat. Ale spíš přemýšlím o tom, rozjet nějakou firmu s bráchou, abych měl po kariéře kde pokračovat.“
