Už myslíte na liberecký šampionát, který se uskuteční v příštím roce?
To bude samozřejmě můj vrchol. Chtěl bych získat individuální medaili a se zbytkem reprezentačního týmu medaili ze závodu štafet. I z toho důvodu asi vynechám Tour de Ski, kterou jsem letos vyhrál. Je to sice finančně i bodově lákavé, ale pro úspěch na mistrovství chci udělat všechno. Tour de Ski obnáší šest závodů v osmi dnech a do toho neustálé cestování a výrazné riziko onemocnění, které nechceme podstoupit. Mistrovství světa v České republice dlouho nebylo a dlouho nebude. Česká veřejnost od nás bude čekat hodně a my jí to chceme dát. Asi kvůli tomu ani nepojedeme na olympijskou zkoušku do Vancouveru.
Když mluvíte o medaili z mistrovství, jako od vítěze Světového poháru se od vás bude asi očekávat zlato.
V téhle chvíli je mi jedno, jaká ta medaile bude. Ale je pravda, že čím víc se bude šampionát blížit, tím víc budu toužit po zlatě. Chci být připraven na den D, abych podal co nejlepší výkon. Rozhodně ale neznamená, že když jsem s rekordním náskokem vyhrál Světový pohár, automaticky si pojedu pro zlato.
Plánujete před šampionátem pobyt na libereckých tratích? Při zkušebním Světovém poháru jste je asi příliš nepoznal, že?
To je pravda. Liberecký Světový pohár byl atypický tím, že nebyl sníh a výsledná trať byla taková motanice.
I výjezd ze stadionu bude při mistrovství vypadat jinak. Proto plánujeme na prosinec s reprezentací soustředění v Liberci, abychom si trať trochu zažili. Výhoda domácího týmu spočívá právě ve znalosti tratí a prostředí, ale my jsme zatím ve stejné pozici jako všichni ostatní závodníci. Já jsem byl na trati třikrát – při pátečním tréninku a pak při dvou závodech. A taky jsem se tam jednou v létě projížděl na kole.
Liberecká veřejnost ovšem šampionátu po všech peripetiích není zrovna nakloněna. Jak tu situaci vnímáte vy osobně?
Nás se týká to, že je to největší lyžařská akce, navíc doma. Vím, že kolem byly různé nálady – ať šlo o změny v organizačním výboru nebo o to, jakým způsobem se organizoval Světový pohár. Jsme samostatně myslící bytosti a každý na to máme názor, ale nemůžeme se tím nechat rozhodit. Je to akce, na které se bude chtít vždycky určitá skupina zviditelnit, ale to je u všech velkých akcí. Naprostá většina lidí se do Vesce přijde podívat na kvalitní lyžování a my uděláme pro úspěch maximum.
Jak jste po veleúspěšné sezoně zvládal zájem o svou osobu?
Věděl jsem, že měsíc a půl po sezoně bude velmi těžký. Měl jsem různé reklamní povinnosti a podobně. Naštěstí jsem se před sezonou spojil s manažerem Martinem Müllerem a ten se stará o všechny věci kolem. Já se potom můžu věnovat jen tréninku. Do toho samozřejmě rodina a škola, snažím se to zvládat. Začátkem května jsem s rodinou vyrazil na týden do Tuniska a tam jsem poprvé mohl vypnout telefon.
Nepoznávali vás tam turisté?
To ano, nejen z Česka, ale i z jiných zemí. Ale to mi nevadí. Rozdat pár autogramů pro mě není žádný problém.
Můžete uvést příklad, jak vám pomáhá spolupráce s manažerem?
Samozřejmě jde o sponzorské záležitosti, ale také kontakt s médii. Když jsem ve finském Kuusamu vyhrál první Světový pohár sezony a při svém stém startu jsem premiérově získal žlutý trikot pro vedoucího závodníka, hned po příletu na letišti se uskutečnila tisková konference. Kdybych manažera neměl, tak by nebyla.
Setkal jste se během sezony i s negativními reakcemi médií?
Asi do šesté etapy Tour de Ski mi třeba norští novináři kladli otázky, které pořád spojovaly moje jméno s dopingem. Nemohli skousnout, že kluk ze střední Evropy vede Světový pohár. Ale co se třeba týče norských závodníků, nebyl vůbec žádný problém.
Co děláte teď?
Jako každý rok jsem v květnu začal s objemovou přípravou. Do toho lepím školu – jsem ve čtvrtém ročníku na Vysoké škole báňské v Ostravě a na pořadu dne je bakalářská práce a zkouška.
Zvládnete to?
Do konce dubna jsem měl mít všechny zkoušky, ale během sezony samozřejmě nebyla šance. Zažádal jsem o posunutí termínů do konce srpna. Do té doby musím složit devět zkoušek. Pokud se to povede, v září mě čeká závěrečná bakalářská zkouška a pak bych rád s třídou pokračoval k titulu inženýr. Někteří už mi říkali, že taková porce se nedá zvládnout, tak uvidíme.
A jaké téma bude mít vaše bakalářská práce?
Finance a vrcholový sport. Na příkladu lyžování chci ukázat rozdělování peněz do sportu včetně sponzoringu.
Pěstujete přes léto nějaké další sporty, které nepatří k lyžařské přípravě?
Na to obvykle není čas ani chuť. Samozřejmě možná nasednu do kajaku, ale to je součást přípravy. Třeba na plavání moc nejsem, spíš se tak vykoupat. A adrenalinové sporty sleduju pasivně, i když letos si zkusím seskok padákem.
Opravdu? Nebojíte se?
Řada lidí mi říkala, jak je to bezpečné. Člověk se pořád vymlouvá, proč nemůže – letiště je daleko, není čas... Ale pak se dostane do bodu, kdy se musí rozhodnout. Přišla nabídka seskočit si v tandemu s mistryní Evropy, takže budu v dobrých rukou. A chystám ještě jednu věc.
Jakou?
Chci se projet v závodním voze rallye. To byl můj dětský sen. Od sponzorů jsem dostal slib, že mi to splní během Finské rallye.
Budete řídit?
Ne, spíš budu sedět vedle a budu rád, že nejsem za volantem. Je fakt, že když jsem s tím přišel, v novinách zrovna psali, že se někde zabil spolujezdec a manželka se toho chytila. Ale jak říkám, svézt se v tom autě je můj sen.
