Je pro vás překvapující, jak rychle se dostáváte do pořádku?
Všichni kolem říkají, že vypadám líp a líp, ale nevím, jestli je mám brát vážně. Cítím se od začátku docela dobře. Naštěstí jsem nevnímal tu nejhorší pasáž, bezvědomí šlo kolem mě. Od té doby se cítím dobře, vnímám docela dobře, hned jsem věděl, co je za datum, což normálně ani nevím. A to je až podezřelé. Takže asi se mi spíš rozsvítilo.
Berete to s humorem.
Ono to je nejlepší. Fakt jsem rád, že vnímání a myšlení je normální, s hlavou to není sranda. Ty ostatní oděrky a vyvrknutý kotník, to nevadí.
Kolik vyšetření váš ještě čeká?
Asi hodně, když už tam budu, uděláme to poctivě. Rezonance hlavy, vyšetření kotníku a zlomené kůstky, jestli nebude potřeba udělat operační zákrok.
Ještě v Americe jste budoucnost nechtěl řešit. Teď už máte jasněji?
Pokračovat v sezoně nemá smysl. Když mi řeknou, že nemám zlomenou kůstku, tak proč ne, ale teď to není téma. Teď je téma vědět, že s mozkem se nic moc nestalo, že by to nemělo mít následky a pak se bude řešit lyžování a další věcí.
Viděl už jste svůj pád na záznamu?
Na začátek, na první fázi jsem se podíval, pak už ne. Nerad se dívám na pády i ostatních, nedělá mi to dobře. Zkoušel jsem si ho pak rozebrat, ale potlučená kebule extra nemyslí. Strašně moc věcí dohromady se potkalo. Ale nebolí mě za krkem, záda, nebolí mě skoro nic, což je zázrak, protože nejsem nejmladší a nejohebnější. Vypadá to, že jakžtakž jsem připravený byl.
Říkal jste si: Proč zase já?
Po 3. místě v Kitzbühelu jsem měl pocit, že se mi povedlo předělat svůj lyžařský osud. Že byl napsaný, ale já jsem ho přemazal, napsal jsem si nový. Ale řekl jsem si, že to nemůžu nikdy nahlas říct, protože se pak vysekáš a na těch lyžích umřeš. Teď už mi to zase jako můj osud připadá, ty moje znaky to má.
Jak těžké je závodníka jako vy pojistit?
Po olympiádě jsem se nepohodl se svazovým pojistitelem a nechtěli mě pojistit. Tak mě pojistila ČPP a já jsem jim slíbil, že si nic neudělám. Takže poděkování teď není jen prázdná fráze, cestovat domu business třídou bylo moc příjemné.
Může vám zkušenost z předchozích pádů pomoct dostat se zase zpět?
Jo, určitě. Vím přesně, jak se z toho dostat, kdybych chtěl pokračovat... Ale to rozhodnutí bude teprve následovat. Není to tak, že bych tím pádem zanevřel na lyžování, rozhodování, jestli pokračovat by přišlo, i kdybych si nic neudělal. Nechci nic uspěchat, ale nemůžeme moc dlouho čekat. Sedneme si s týmem dohromady a řekneme si, jestli máme ještě motivaci, výzvy, které nás táhnou, nebo jestli pro mě bude lepší zůstat doma s rodinou a užívat si. Což je samozřejmě taky zajímavá věc.
Soustředil byste se i nadále na sjezdy?
Ono nic jiného nedává smysl, což je trošku problém. Když další závody nepojedu, tak jediné, v čem zůstanu ve třicítce a budu mít dobré číslo, je právě sjezd. Tam si věřím, tam šance je. Už nemám na to, abych dva měsíce ležel a pak vyrazil objíždět FISové závody, abych měl dobrá čísla.
