Legrace byla už při čtvrteční snídani před druhým oficiálním tréninkem na sobotní sjezd. „No jo, jsi celý Marcel!“ smál se 46letý Ghedina při pohledu na Ivana Banka, otce českého lyžaře.
Připomněl tak skutečnost, že si loni po obřím slalomu v italské Alta Badii, kde triumfoval německý šampion Marcel Hirscher, pracovníci rakouské televize Banka nejstaršího spletli s vítězem, zabrali jej a dokonce mu přišli blahopřát.
Kdo je chlapík, který teď radí Bankovi? Nejlepšímu italskému sjezdaři všech dob vždycky seděly klasické tratě, triumfoval na sjezdovkách ve Wengenu, Val Gardeně i v Kitzbühelu. Tam si v roce 2004 myslel, že je to jeho poslední Hahnenkamm, a chtěl udělat něco, co si bude každý pamatovat - na posledním skoku efektně roztáhl nohy i ruce.
Divákům pro radost!
Namísto rozlučky prodloužená
Když projel cílem, zjistil, že mu patří nejrychlejší čas. Navzdory setinám, které roznožkou ztratil. Nakonec skončil šestý a změnil rozhodnutí. „Měla to být moje rozlučka, ale místo toho mě to nakoplo. Uvědomil jsem si, že strašně toužím po účasti na olympiádě v Turíně,“ vzpomněl Ghedina ve své autobiografii.
Turín 2006 byla jeho pátá olympiáda a ve 37 letech tam byl nejstarším členem v italském týmu, ve sjezdu dojel třiadvacátý. Pak mohl uzavřít kariéru.
Slavnou roznožku doma v Cortině předvedl ještě několikrát, byť ne právě při závodě. „Lidi si pak mysleli, že si dělám ze sportu legraci,“ přiblížil. Rád se ale chopil role předjezdce závodu žen a vždycky to bylo stejné - nohy od sebe, ruce a hole nahoru. „Fanoušci to mají rádi, je to něco výjimečného. Nejsem ale rád, když lidi říkají, že Ghedina je blázen a klaun.“
Okolí se s ním nenudí
Legraci ovšem miluje a okolí se s ním rozhodně nenudí. Na lyžích zkoušel i akrobatické skoky, při jednom spadl na hlavu a zlomil si krční obratel. Podobně divoká byla i akce, při níž sjel na motorce bobovou dráhu v Cortině. Klidně přiznává, že se u snídaně cpával nutellou.
Za nejdůležitější okamžiky v kariéře považuje první vítězství v Cortině di Ampezzo a triumf v Kitzbühelu v roce 1998. „Štěstí, které jsem cítil jako dvacetiletý doma v Cortině, těžko ještě něco překoná. A Hahnenkamm? Neuvěřitelná atmosféra. To se nedá srovnat s olympijskou medailí,“ řekl chlapík, který vyhrál třináct závodů Světového poháru, z toho dvanáct ve sjezdu. Olympijskou medaili ale nikdy nezískal. „Chtěl jsem končit kovem z Turína, ale nepodařilo se mi to.“
Před Bankem pomáhal Ivicovi Kosteličovi. „Byla to velká výzva. Od Ivici a jeho týmu jsem se hodně naučil, myslím, že to byla oboustranně výhodná spolupráce,“ uvedl.
To hlavní je na mně, má jasno lyžař
Nyní je s Bankem a jeho týmem ve Val Gardeně. „Už mi radil, kudy nejlépe projet trať, abych byl v cíli co nejdřív,“ pravil lyžař. „Ve středu to ještě nevyšlo, zkoušeli jsme lyže, které ale moc nefungovaly. Vrátili jsme se ke klasice a dneska už to bylo lepší, jízda se celkem povedla,“ glosoval umístění na 65., resp. 38. místě. Zatímco ve středu činila ztráta na prvního Svindala pět vteřin, ve čtvrtek už to byly necelé dvě sekundy.
Podle Banka Ghedina do jeho týmu zapadne. „Poznáváme se a vypadá to dobře, nuda s ním rozhodně nebude. Teď je ale důležitější, abych se dostal do závodního tempa, do správného nasazení. A to musím sám,“ upozornil.
A Ghedina? Bankovu jízdu sledoval na kopci. „Užívá si to. A zase žertoval. Že prý když to tady vidí, pustí se v létě znovu do přípravy,“ usmíval se Bank nejstarší.
