"Takový kolaps jsem v Zubří nezažil," klopil oči kapitán mužstva Tomáš Bechný. Se svými spoluhráči se po duelu na dlouhé minuty zavřeli do kabiny. "Řešili jsme to v šatně s kluky. Těžko se mi mluví, jsme v šoku."
Přišli jste na něco?
Myslím, že je to hlavně v hlavách. Každý hráč je jiný. Někoho vysoký náskok uspokojí, někdo udělá dvě technické chyby a složí se.
Takhle psychicky labilní mužstvo v Zubří však nebývalo.
Nevím, čím si to vysvětlit. Leží na nás deka, která nás ubíjí.
Seřval vás srbský kouč Ćelić?
Trenér nekřičel. Hlavně mluvili vedoucí mužstva Michal Balhárek a Petr Orság s Tomášem Mičkalem. Nemyslím si, že jsme nebojovali, ale když jsme získali balon, tak jsme ho vzápětí odevzdali soupeři nebo jsme nedali šanci. Nikdo to nedokázal zvednout.
Po šesti kolech jste třetí od konce. Nerozhodil tým nový styl hry?
Kombinace, které nás trenér učí, nejsou pro náš mančaft a naše typy hráčů špatné. Ale když neproměníte tolik šancí a uděláte dvacet technických chyb, tak trenér za to moc nemůže. Není na hřišti.
Trenér nemá asistenta. Nechtělo by to spojku mezi ním a týmem?
Prostředníka dělám já. Rozumím mu nejen německy, ale už i srbsky. Snažím se to předávat na kluky, kolikrát se mě na tréninku ptá, jestli rozumí. Diskutujeme vzájemně o různých herních věcech. Občas se mi stane, že na tréninku kontroluji všechny, aby věděli, co mají dělat.
Chyby, které nastartovaly obrat, dělali mladí hráči. Neměli v tu chvíli přijít na hřišti zkušenější, aby hru uklidnili?
Často se bavíme o mladých, kteří dostali velkou šanci. Trenér střídá a nijak to neovlivníme. Jsou mladí a dobří a musí hrát. Není, kdo by místo nich hrál.
Uniká vám však první šestka.
Liga je vyrovnaná, zbraně neskládáme. Třeba nás poleje nějaká živá voda a vyhrajeme v Lovosicích. Prvních dvacet minut s Plzní (11:3) jsme ukázali, že na to máme. Házenou hrát umíme, ale nakonec z toho byla ostuda.
Jak ale zvednout tým?
Každý musí začít u sebe. Všichni jsme tady dobří a talentovaní hráči. Asi musíme makat ještě více než do teď. Potom třeba úspěchy přijdou.
