V Melsungenu se spolu se šesti českými hráči podílí na malém zázraku. Nijak výrazný klub v jižní skupině druhé nejvyšší soutěže nevídaným způsobem válcuje své soky a míří za historickým postupem do slovutné bundesligy.
Melsungen vede tabulku bez ztráty bodu, střílí nejvíc branek. Německá média ho chválí za nesmírně atraktivní styl hry. Můžete si teď v klubu vůbec na něco stěžovat?
Nemám důvod. V novinách nám přezdívají 'Továrna na góly', což je příjemný kompliment, hrajeme útočně, otevřeně a s fantazií, divákům se naše výkony líbí. Protože ono se na to opravdu dobře kouká - akce zakončené třemi čtyřmi nahazovačkami, střelbou z piruety. Možná to někomu bude znít jako samochvála, ale náš styl je atraktivní. Na druhou stranu za tím stojí obrovská spousta práce, změn a přesvědčování.
A vy osobně, jak se vám zamlouvá zahraniční angažmá?
Těžko jsem mohl udělat pro svůj profesionální růst víc. Všechno funguje na velmi vysoké úrovni, naskýtá se mi příležitost sebezdokonalování, mám možnost čerpat z odborných časopisů, vzdělávat se na internetu, každý týden vysílá několik televizních kanálů špičkovou házenou, jakou nikde jinde neuvidíte, zápasy s nejlepšími světovými hráči. Německo je pro házenkáře ráj a já už si moc nedokážu představit, že bych ve své profesi pokračoval někde jinde. Jsem prostě maximálně spokojený, což se projevilo třeba i snížením tělesné váhy.
O kolik?
Shodil jsem deset kilo.
Pořádná spokojenost. A diváci se prý Melsungenu nemohou nabažit, stále máte vyprodáno.
Je to tak, všechny permanentky jsou beznadějně rozebrané, fanoušci nás jezdí povzbuzovat i na utkání venku, cestují za námi klidně šest hodin. Přitom nám ze začátku moc nevěřili, když přišlo před sezonou tolik Čechů, pochybovali, že je to správný krok. Za měsíc se nám omluvili.
Takže chvíli trvalo, než jste je získali na svou stranu?
Zpočátku byly tribuny poloprázdné, pak se všechno změnilo. Lidé si rychle zvykli na náš nový způsob hry, dřív byl mnohem statičtější, sázelo se víc na jistotu. A teď? Jsou úžasní, navíc nám zní jejich povzbuzování stereo, z každé strany něco jiného, protože jsme snad jediný klub na světě, který má dva fankluby a jejich členové se vzájemně nesnášejí a nespolupracují. Taky hodně nezvyklá záležitost.
Musí být příjemné, když se výsledky vaší práce lidem líbí. V klubu i v reprezentaci.
Ano, i v reprezentaci. A ještě jednou bych chtěl poděkovat fandům, co předvedli při červnové kvalifikaci v Brně proti Portugalsku. I všem, kteří takovou akci vymysleli a uspořádali. Samá červená trička v hledišti, to červené peklo! Diváci se stali součástí týmu. V Evropě jsme si tím získali vysoký kredit a hráči mohli být konečně pyšní na to, že reprezentují svou zemi. Za všechny musím znovu říct: díky.
Členy národního celku máte teď v Německu pod dohledem. Jak si vedou?
Mám perfektní přehled a jsem rád, že se jim daří. Honza Filip, Martin Galia a Daniel Kubeš jsou opravdovými oporami svých bundesligových mužstev, to samé platí třeba o Michalovi Brůnovi a Milanovi Berkovi ve druholigovém Stralsundu.
Co čeští hráči v Melsungenu? Pro některé z nich se jedná o první zahraniční zkušenost.
Třeba Petr Hrubý je fantastický, strašně mile mě překvapil. Michala Krause znám už dlouho, vím co od něj můžu očekávat, snad ještě kdyby víc zvládl své soukromí. Vláďa Šuma teď trpěl nevyrovnanou výkonností, snad bude všechno zase lepší. Smůlu měl Radek Musil, své zranění bude léčit ještě dva tři měsíce a mistrovství světa je pro něj ztracené. Petr Házl? To je jeden z nejlepších českých házenkářů, které jsem poznal. V Německu má velké jméno, bohužel ho limitovaly zdravotní problémy, i proto se bojí, jestli by zvládl i zátěž v reprezentaci.
Po Evropě se toulá hodně dalších legionářů. Chtěl byste ještě některé implantovat do národního týmu?
Je třeba si uvědomit, že hlavní myšlenka reprezentace u nás není o velkých poctách a finančních odměnách. Je založená na dobrovolnosti. Vážíme si každého, kdo za český celek z vlastní vůle hraje a musí tomu leccos obětovat. Nové posily? Já nikoho nutit nebudu, impuls musí vyjít vyjít od nich.
V průběhu sezony přestoupil do Melsungenu brankář Lavrov, živoucí legenda, v Rusku házenkář století, trojnásobný olympijský vítěz... Jaký je to člověk?
Obrovská osobnost. Autorita. Já neznám osobně nikoho, kdo by se zúčastnil pěti olympijských her v řadě a posbíral tolik medailí. On je přitom mírný a citlivý. Je nutno přiznat, že když přišel, moc se mu nedařilo, předtím dlouho nehrál a hledal se. Ale v posledních dvou zápasech už chytal skvěle a všichni pochopili, proč je tak úspěšný.
A vy jste teď jeho trenér.
Ale já ho netrénuju, Lavrov je taková individualita, že se o sebe postará sám. Navíc je jen o rok mladší. Máme svoje vlastní zásady, které oba ctíme. Je to pro mě nová, trochu zvláštní zkušenost. A nikoliv nepříjemná.
Vedete cizineckou legii, ve které ovšem hraje prim šest Čechů. Jaký je vlastně oficiální jazyk na tréninku a v šatně?
Samozřejmě němčina. Ale všichni kluci znají sprostá česká slovíčka, takže když je mužstvo pohromadě, lítají vzduchem hlášky jako 'ty vole' a často ještě mnohem horší. Taky znají všechny české fotbalisty. Vláďa Šuma je takhle spacifikoval a když jsme na Euru porazili Němce, dostali to pěkně sežrat.
Neříkejte ale, že na Čechy při házené pořád mluvíte jenom německy.
Opravdu hodně, ovšem při zápase dám pokyn německy a potom vyšlu rychlý český povel. Někteří jsou v Německu teprve krátce a nechci riskovat, jestli to rozluští nebo ne. V takových věcech jsem opatrný.
Vedení klubu vám asi nedává jiný cíl než postup do bundesligy. Co by se dělo, kdyby se vám ho nepodařilo splnit?
Omyl. V Melsungenu mám smlouvu na dva roky a chci dosáhnout něčeho jiného. Chci, aby tým hrál pěknou házenou, všechno ostatní přijde s tím. Myslím, že standardní vytváření tlaku není dobré, ale už spíš šedivé, přednost by měla dostat jiná filozofie.
Přesto, vaše současná pozice vypadá hodně nadějně.
Ano, existuje tu určitý potenciál, který je třeba využít, a pokud se nám takhle bude dařit dál, může se stát cokoliv. Jenomže my musíme zůstat nohama na zemi, být skromní a ne někde lítat v oblacích. Zanedlouho nás čekají klíčová utkání proti největším konkurentům a ty nám nastaví takové zpětné zrcátko.
Už jste v Německu pár měsíců. V čem podle vás spočívá tamní házenkářský zázrak?
Místní infrastruktura funguje výborně a existuje ve zdravém prostředí. I proto se najde místo pro devět soutěží, které jsou úspěšné, i proto házená někde co do zájmu diváků poráží hokej, což je určitě příjemné zjištění.
Rozdíly jsou tedy i po lidské stránce?
V Německu se uplatňuje daleko vyšší úroveň etiky. Třeba když si vezmu vztah trenér - funkcionář nebo kluby mezi sebou. Nevím proč, kultura projevu je tam však jiná, i když samozřejmě existují výjimky. Na druhou stranu se lidé vždycky přizpůsobují prostředí. Pro mě jsou takové věci hrozně podstatné, najednou ze sebe vydáte víc než za jiných okolností. Máte možnost přemýšlet, a mnohem hlouběji, hledat cesty ke zlepšení. Najednou není problém vytvářet reálné vize a najít chuť uskutečňovat je. V tom je velký rozdíl.
