"Doma ji s nadsázkou pořád hrajeme, mluvíme o ní. Okolo házené se točí úplně všechno," přiznává Milan Škvařil mladší.
V 16 letech a s výškou 190 cm už hraje extraligu v dresu Lokomotivy Plzeň. Zelenáč? Kdepak, v sobotu proti Třeboni pomohl k výhře šesti góly!
Rodiče vás z hlediště bedlivě sledují, kdo je doma větší kritik?
Rozhodně táta. Vždyť mě doteď sám trénoval.
A co vy, berete si jeho výtky o vašem výkonu k srdci?
Určitě. Jinak bych v házené nebyl tam, kde jsem.
Překvapilo vás, že v extralize tak brzy dostanete šanci?
Já dostal prostor po zranění Petra Vinkelhöfera, který si zlomil ruku. Když se minulý týden zranil i Vojta Šik, věděl jsem, že se dostanu do základu. Na tu šanci jsem se připravoval hodně dlouho a jsem šťastný, že se mi zápas povedl.
V čem je největší rozdíl oproti juniorským a žákovským soutěžím?
Extraliga je o něčem jiném. Jsou to chlapi, daleko vyspělejší, silově úplně někde jinde. Ale zásadní problém s tím nemám.
Proti Třeboni jste se první poločas trápili. Bylo to nervozitou? Nutně už jste potřebovali bodovat.
Po porážce s Kopřivnicí, v poslední vteřině ze sedmičky, už to v kabině nevypadalo moc dobře. I vedení hlásilo stav nouze. Šlo o hodně a je moc dobře, že jsme to zvládli.
Pořád věříte, že si s Lokomotivou zahrajete play-off?
Je to reálné, mančaft na to máme. Doufám, že nás tahle výhra pořádně nakopne. Trochu nám to vázne v obraně a tu musíme vypilovat, všechno začíná od ní. V útoku se vždycky dokážeme nějak prosadit.
