Černí andělé mají za sebou šest zápasů, všechny prohráli. Dvacetigólový rozdíl není výjimka, spíše standard. „Naši soupeři jsou o hodně rychlejší než my. Je to obrovský kontrast s tím, jak to vypadá v domácí soutěži, kde rychlostí dominujeme. Najednou přijedou ještě o mnoho rychlejší týmy než my a dá se říct, že jsme všude úplně pozdě,“ vidí Václavek.
Má to prý však i pozitiva. „Pořád vypadáme jako ti horší, kteří jen dostávají, ale pro nás trenéry i holky je velké zjištění, že ještě jsou možnosti zrychlit, že to lze. Brankářky to mají nejtěžší, střelba soupeřek je stoprocentní, když chytí jednu ránu z deseti, je to výborné. Je před námi ještě dlouhá cesta. Máme mladý tým, který se každým zápasem učí.“
Slzy v Lize mistryň. Proč na nás diváci křičí? diví se kapitánka Mikulčíková |
Není to problém jen mosteckých házenkářek, ale i mnoha dalších českých týmů. V konfrontaci s absolutní špičkou vypadala jako chudý příbuzný třeba i fotbalová Plzeň. „Nedávno jsem poslouchal jeden podcast, kde mluvil současný trenér mužské florbalové reprezentace. Ten říkal, že my jako Češi nejsme špatní, máme dobré nápady, dobré kombinace, ale nestíháme. Vydržíme hrát celý zápas, ale nejsme rychlejší než soupeři.“
 |
A to je ten detail, který rozhoduje o úspěchu. „Naše holky jsou neuvěřitelně tvořivé, někdy si říkám, jak to můžou v takové rychlosti zvládnout. Ale chybí nám maximální síla, maximální rychlost. Kombinace hrajeme stejné jako ostatní týmy, ale někdy jsme pozadu trošku v rychlosti, trošku v síle. A když se to naskládá do celku, jsou to docela velká manka. Detaily, o které se soupeři opírají, ale my nemůžeme,“ vysvětluje kouč.
Na psychiku je náročné dostávat takové příděly, uznává mostecká Stříšková |
I přes příděly, které všechny drásají, Václavek účasti v Lize mistryň nelituje. „Když si tím projdeme a něco se naučíme, přinese to benefit nám i reprezentaci. Bez této konfrontace přijedeme na mistrovství Evropy nebo na kvalifikaci, a pak jsme překvapení, jak jsou soupeřky rychlé. V Lize mistryň se střetáváme s Holanďankami, Maďarkami, Srbkami, Francouzkami, které jsou ve svých národních týmech jedničkami, maximálně dvojkami. Ukazují nám, na jaké úrovni je jejich národní výběr. Takže já věřím, že tyhle zkušenosti holky dokážou zpracovat do svých budoucích kariér,“ je přesvědčený Václavek.
Dalším, kdo Anděly v prestižní soutěži prověří, bude v chomutovské aréně začátkem prosince norský Vipers Kristiansand s Češkami Markétou Jeřábkovou a Janou Knedlíkovou. „Asi tušíme, jak budou hrát, ale my se musíme připravit tak, abychom byli lepší než v předešlých zápasech. Jinak nemáme šanci, protože k nám dorazí další skvělý tým. Musíme si začít víc věřit, líp střílet,“ velí Václavek.
