Zuberský patriot a bývalý vynikající křídelník Petr Hrachovec od minulého roku vyměnil míč za vymýšlení taktiky.
V pouhých 37 letech jako trenér nejlepšího švýcarského týmu Kadetten Schaffhausen vládne domácí soutěži, dobyl i semifinále Poháru vítězů pohárů a poslouchá chválu od nadřízených i od svěřenců.
"Může se mu podařit trénovat ve Španělsku nebo v Německu, tedy v nejlepších soutěžích světa," soudí klubový šéf Giorgio Behr.
A Hrachovec sám věří v totéž. "Musíte mít cíle a sny. Bez nich to nejde," říká velká trenérská naděje.
Zkuste srovnat: zažíváte větší nervozitu teď na lavičce, než na hřišti?
To není nervozita, spíš větší zodpovědnost. Mám ji nejen za sebe, ale za celý klub, v tom je rozdíl.
Balon vám nechybí? Do trenéřiny jste skočil vlastně ze dne na den.
Nestýská se mi. S klukama si občas zatrénuju, ale už jsem ve věku, že se kariéra stejně blížila ke konci. Myslím si, že takhle je to dobře.
Můžete na váš přechod do nové role zavzpomínat? Psal se rok 2008...
... a už v letní přípravě nefungovala v týmu chemie, prohráli jsme Super Cup a pak i první dvojkolo v lize. Druhý den nebyl trénink, šel jsem do sauny a zavolal mi prezident, ať přijdu do haly. A tam jsem dostal 24 hodin na rozmyšlenou. Noc byla bezesná.
Co mluvilo proti takové nabídce?
V té době jsem se docela dobře cítil jako hráč, měl jsem chuť ještě rok dva hrát. A pak šlo o to, jak věc vezme mančaft: včera jsem s nimi hrál a na druhý den jim měl šéfovat.
Jak probíhaly začátky?
Dal jsem si 14 dní zkušební dobu. A fungovalo to bez problémů. Situace nebyla jednoduchá, neměl jsem s týmem letní přípravu a ideální nebyl ani kádr. Zkoušel jsem mužstvo pomalu přestavovat k mému obrazu, šlo to krok za krokem.
S hráči jste byl předtím parťák, kamarád. Nezneužíval toho někdo?
Právě že ne. Měl jsem z toho obavy, ale chovali se jako profíci, pracovali velice dobře.
Jaký jste zažíval tlak? Schaffhausen je nejlepší klub v zemi, titul by měl být každoroční cíl.
Tlak od prezidenta klubu je dost velký, ale já se stejně snažil nepracovat jen ze dne na den. Ačkoli sezona nakonec dopadla docela úspěšně byli jsme druzí v lize i v semifinále PVP - já už přemýšlel o další.
Když jste zmínil majitele: je jímGiorgio Behr, univerzitní profesor a člen správní rady Henkelu. Jaký je?
Velice náročný, nejen k sobě, ale i k druhým. Dřív tu hrával i trénoval, pak se stal šéfem. Kdyby nabídka přišla od klubu na amatérské úrovni, tak bych ji nezval. Tady mě zajímá, že klub uznává ty nejvyšší cíle. To odpovídá i mojí filozofii.
Kolik hodin denně pracujete?
Tak 10 až 12 hodin denně, v myšlenkách se ale házenou zaobírám 24 hodin denně.
Co je na trenérské práci nejhezčí? Satisfakce z dobrého střídání, z povedeného signálu, z potlesku?
Jedině vítězství. Když o víkendu vyhrajete a vidíte, že to fungovalo, že jste celý týden pracovali na systému, který jste zvládli. To potěší.
Co znamená trénovat právě tady?
Ve Švýcarsku je to nejprestižnější post trenéra, lepší v zemi není. V německé bundeslize bychom se pohybovali někde kolem 12. místa.
Šéf klubu o vás řekl, že byste měl na to trénovat právě v bundeslize, nejlepší soutěži světa. Toužíte po tom?
Určitě bych si to jednou chtěl zkusit, ale ne za každou cenu. Může to přijít, nemusí, můžu být za půl roku ze Schaffhausenu pryč... Kdo ví. Ale tohle je jeden z mých cílů. A ten další? Chtěl bych se podívat na olympiádu. Jako hráč jsem se tam nedostal, tak možná jako trenér.
Znamená to, že byste se cítil na post reprezentačního kouče?
Momentálně chci získat titul v Schaffhausenu a zahrát si Ligu mistrů. Těžko říct, co bude pak... V Česku je spousta dobrých trenérů.
To by s vámi asi řada lidí z házenkářského prostředí nesouhlasila.
Já myslím, že česká trenérská škola není špatná. Ale chybí mi jedna věc: já jsem už jako hráč chtěl jít do ciziny nejen kvůli penězům, ale taky abych se dál rozvíjel sportovně i lidsky. A to je potřeba i u trenérů.
Když jste v cizině spokojený, chcete se vlastně vracet domů?
Určitě, chceme zpátky do Zubří. Ale kdy, to nevíme.
Nebude návrat těžký?
Jsem Čech a mám Čechy rád. Chtěl bych pomoci třeba i k tomu, aby se naše házená někam posunula. Problém je v nás, v trenérech, ve funkcionářích, ve všech.
Jak vidí Hrachovce krajané z Schaffahausenu
|
