„Jen škoda, že budou chybět diváci. Byla by to třešnička na tom zápase, který je pro nás speciální,“ svěřil se syn Michal, spojka Talentu.
V září byl z rodiny ten spokojenější, sedmi góly pomohl Plzni k výhře 36:32 na Valašsku. Teď se chce proti tátovi vytáhnout znovu.
Jaké to tedy bude, podruhé?
V září jsme ani já ani táta nevěděli, do čeho jdeme. Do té doby jsme byli na stejné lodi, nikdy proti sobě nenastoupili. Byli jsme v očekávání, ale všechno šlo stranou se začátkem zápasu. Pak už se soustředíte na to, co máte dělat, aby byl mančaft úspěšný. Nebyl čas přemýšlet, jestli proti mně stojí tátův tým, jestli on vymýšlí, jak na mě. Po utkání jsem tam zůstal a probrali jsme to všechno v rodinném kruhu.
Teď bude podobný scénář?
Asi jo. Táta s maminou by měli dorazit do Plzně snad už v pátek večer po tréninku. A určitě se v neděli po zápase zase slezeme a bude z toho rodinné odpoledne... (úsměv)
Zubří se po špatném vstupu do sezony zvedlo. Bude to ještě těžší zápas než v jejich hale?
Určitě nás nečeká nic jednoduchého. Zubří má za sebou šňůru čtyř výher v řadě, získalo body i v těžkých zápasech, porazili Duklu, vyhráli v Lovosicích. Až minulé kolo padli doma o gól s Brnem. Ale je vidět, že mladí kluci z dorostu a juniorky už se to tam během podzimu oťukali, věří si víc. Na výkonech je to znát. A tím, že nemůžou být v hale fanoušci, se pro nás minimalizuje i výhoda domácího prostředí.
Co vy? Už jste v kabině vstřebali zbytečnou remízu v Hranicích?
Tři čtvrtiny zápasu jsme vedli a měli to pod kontrolou. Bohužel, nezvládli jsme koncovku a zbytečně ztratili bod. Musíme se poučit. Probrali jsme si to na videu, v týdnu na chybách pracovali. Věřím, že se v neděli zase dostaneme na vítěznou vlnu a začneme úspěšnou sérii.
Michal Tonar z Plzně při střelbě v utkání proti Frýdku-Místku.
I předchozí ztráty, porážky s Kopřivnicí a v Lovosicích, však měly podobný rukopis. Čím to?
Jak říkáte, bylo si to dost podobné. Vedli jsme a ztratili body v závěru. Jestli ze strachu o výhru, sám nevím... Pokaždé jsme přestali hrát to, co na začátku zápasu, situace řešili jinak. Byly tam zbytečné chyby v útoku, nepřipravená střelba, neproměněné šance. Pak se to nahromadí, soupeř vycítí šanci. Musíme hrát stejně koncentrovaně od první do poslední minuty.
Víc to tedy pak skřípe v útoku?
Je to jedno s druhým. Když není úspěšný útok, o to víc se to na nás valí, přijdou brejky, soupeře dostaneme do tempa. My musíme hlavně věřit tomu, co chceme hrát. A plnit to. Je jedno, zda je první či šedesátá minuta.
