"Raději bych oslavovala vítězství," přiznala zkušená hráčka, která se k vrcholové házené vrátila na konci loňského roku po absolvování své již druhé mateřské dovolené.
Tisíc branek, to je úctyhodné číslo. Jaké máte po dosažení této hranice pocity?
Mám z toho určitě radost, ale mnohem větší by ještě byla, kdyby ten gól přispěl alespoň k remíze. Tohle byla má tisící branka za Olomouc, tisícovky v lize už jsem dosáhla asi hodně dávno, protože do toho výčtu nejsou započítávány góly, které jsem dala za tři sezony v dresu Zlína.
Plánujete nějaké oslavy?
Spíš asi ne. Mnohem raději bych oslavovala výhru nad Veselím. I když pamatuji, že ve Zlíně usiloval kdysi Petr Linek o svou tisící branku asi ve čtyřech zápasech, takže pak byl opravdu důvod ji oslavit.
Pamatujete si ještě na svůj první ligový gól?
Na ten si asi už nevzpomenu. Je ale pravda, že jsem nad tím nedávno přemýšlela. Vzpomněla jsem si však pouze v souvislosti s tím, že jsem teď vůbec poprvé v jednom družstvu s brankářkou Lenkou Černou, že jsem jí dávala první branku, když chytala za Šaľu.
K vrcholovému sportu jste se znovu vrátila po druhé mateřské pauze. Jak moc náročný takový návrat je?
Samozřejmě že fyzicky to bolí, ale ještě horší je to někdy po psychické stránce. Hodně záleží na mé rodině. Naštěstí mi strašně moc pomáhá můj manžel, který se úžasně stará o naše dva syny, ale také babičky a dědečkové. Ti všichni jsou ochotní na zavolání přijet, i když je to třeba v pracovní dobu. Rádi nám pomůžou a kluky pohlídají. Bez nich by to prostě nešlo.
Tisící klubový gól už tedy máte, jaké jsou vaše další sportovní plány?
Žádné plány ani cíle si nedávám. Prioritní je pro mě rodina, a podle ní také plánuji. To, že můžu dál hrát házenou a že mě to baví, je už jen taková třešnička na dortu.
 TISÍCÍ GÓL. Svou branku za Olomouc s pořadovým číslem tisíc vstřelila házenkářka Veronika Hejtmánková v utkání s Veselím ze značky sedmimetrového hodu. |
