"Zamrzelo mě to. Na druhou stranu to ale Míše přeji. A zranění ke sportu patří," pronesla Marčíková. Smířlivý tón v jejím hlase zazněl možná i proto, že s pozvánkou na poslední sraz před šampionátem původně moc nepočítala.
"Když jsem se pak trenérovi omlouvala, řekl mi, že je to škoda. Ale ujistil mě, že když budu na sobě pracovat, šanci ještě dostanu," líčí 21letá zlínská odchovankyně, která Česko loni reprezentovala na mistrovství světa juniorek. I díky svému mládí věří, že tohle nebyla její poslední příležitost podívat se na velkou akci. "Doufám, že tohle je na dlouhou dobu poslední vážnější zranění."
Smůlu si Marčíková vybrala v závěru posledního podzimního interligového zápasu v Jindřichově Hradci. "Šla jsem do kličky, jenže jsem spadla a přisedla si ruku. Byla to náhoda. Nejdříve jsem si myslela, že je naražená, ale cestou zpátky už jsem cítila, že to bude horší," vzpomíná Marčíková.
Rentgen odhalil zlomenou záprstní kůstku. "Štěstím aspoň bylo, že je to levá ruka." Díky tomu úplně nevypadla z tréninkového rytmu. Po týdenní pauze začala s dlahou běhat, chodí do posilovny a občas vezme míč do pravé střelecké ruky, aby nevyšla ze cviku.
"Ale dělám jen to, co mi trenér povolí, aby bylo riziko co nejmenší," usmívá se Marčíková. První interligový zápas po Novém roce čeká Zlín 4. ledna, takže má ještě téměř měsíc na uzdravení. "Doufám, že ho stihnu. Hrajeme dvě utkání s přímými konkurentkami o postup do play-off," zmínila duely s Veselím a Olomoucí.
Mezitím bude sledovat snažení svých kolegyň v Srbsku a přát jim postup ze skupiny do osmifinále.
"Pokud se nikdo nezraní a holky budou v plné sestavě, tak věřím, že to dokážou. V play-off se pak může stát cokoliv," vzkázala jim na dálku Marčíková.
