„Zkoušel jsem trhák i při první etapě na kole, ale při té druhé už jsem dojel poslušně ve druhé skupince s bráchou,“ říkal ve čtvrtek 28letý Jakub při polední pauze.
Na otázku, jestli si občas přece jen s Milanem nelezou na nervy, odpověděl se šibalským úsměvem: „Já myslím, že je to občas dobře slyšet.“
Tvrdé tréninkové dávky snáší oba dobře. „S tím problém nemáme. Za ty dva roky jsme si zvykli. A prostředí je tady nádherné, užíváme si to,“ shodují se. „Hůř jsou na tom někteří noví kluci, pro ně to musí být hrozná dřina. Ale od toho jsme tady my, abychom jim pomohli,“ dodává Milan.
Dobře ví, o čem mluví, sám si něco podobného prožil před dvěma lety. To do Plzně přišel společně s bratrem – Milan se vracel z angažmá v německém Balingenu a Jakub přestoupil z Lovosic. „Byl to vždycky náš sen zahrát si jednou spolu,“ vypráví 22letá spojka. Nejen jejich. Mít oba syny v jednom mančaftu si přál i jejich otec Milan starší, sám bývalý házenkář.
„On má taťka rád všechno pod kontrolou,“ říká v nadsázce nejmladší z trojice Škvařilů. „I při oslavách nám snad počítá i vypitá piva,“ dodává se smíchem Jakub.
A že už bylo co slavit! Po jejich příchodu získal Talent dvakrát mistrovský titul. Teď všichni doufají, že v Alpách se „zadělává“ na zlatý hattrick. „Pokud navážeme na loňské výsledky, budeme hrát zase nahoře,“ věří Jakub. A Milan souhlasně pokyvuje.
