Filip Jícha

Filip Jícha | foto: Slavomír Kubeš, MAFRA

Jícha, znalec Kataru: Fotkám z doby, kdy jsem tu hrál, už nikdo neuvěří

  • 2
Nejlepší český házenkář se vrací do země, kde odstartovala jeho cesta k sportovnímu nebi. Na světovém šampionátu v Kataru nebude v týmu většího znalce prostředí než Filipa Jíchy.

Psal se začátek roku 2003 a Filip Jícha platil za talentovaného házenkáře, 20 let mu bylo. Vystoupil z letadla na Arabském poloostrově, narážel na úplně jinou kulturu, jinou mentalitu. „Říkal jsem si, že takhle jsem si kariéru nepředstavoval,“ vzpomíná na angažmá v Kataru.

Střih: je leden 2015 a Filip Jícha míří do stejné země jako kapitán českého národního týmu. Mezitím se stal lídrem nejlepšího klubu planety z Kielu, zvolili jej světovým házenkářem roku, dvakrát vyhrál Ligu mistrů... Na veleúspěšnou cestu jej popostrčila právě katarská zkušenost. Osamostatnil se. Ujistil se, že zahraničí zvládne.

„Životně to bylo moc důležité rozhodnutí,“ říká Jícha. V Kataru dvakrát působil, s Kielem tu ovládl mistrovství světa klubů, našel zde přátele a s rodinou v emirátu strávil dovolenou. A kdyby chtěl, na mistrovství světa mohl od pátku vyběhnout v katarském dresu.

Vraťme se o 12 let zpět. Proč jste jako mladík zamířil do exotiky?
Šlo o obrovské dobrodružství. Byl jsem mladý hráč Dukly, co měl ambice zkusit něco v zahraničí – ale neměl jsem absolutně žádné ponětí, co můžu čekat. S tím jsem tam odcestoval: šlo o hození do vody, velkou životní zkušenost. Najednou jsem byl sám a musel se o sebe starat. Něco úplně odlišného než odjet z Plzně od rodičů do Prahy.

Psal se rok 2003, co se vám honilo hlavou? Úroveň tamních lig za mnoho nestála.
Když jsem na Arabský poloostrov poprvé přijel, mísily se ve mně pocity, že takhle jsem si svoji kariéru nepředstavoval. Ale pak jsem si řekl: Musím se s tím vypořádat. Musím ty měsíce, na které jsem se upsal, vydržet a vytěžit z téhle zkušenosti maximum. Nakonec mám na Katar jen ty nejlepší vzpomínky. Objevil jsem tam skupinu mladých lidí, co pracovali hlavně pro aerolinky Qatar Airways, ti mi to moc ulehčili. V důsledku pro mě šlo o důležité životní rozhodnutí.

Filip Jícha na házenkářském kempu v Třeboni
Filip Jícha na házenkářském kempu v Třeboni

Čím vás Katar tak uchvátil?
Mám rád svým způsobem jejich mentalitu, i když někomu nemusí vonět a je odlišná od evropské. A taky místní jídlo. To můžu vždycky.

Dauhá přivítá světový šampionát s vizitkou supermoderní metropole. Jaké bylo tehdy?
Rozhodně ne takové. Když jsem přiletěl, město mělo teprve úmysl, vizi. Uvědomovali si, jaké finanční podmínky mají k dispozici, všechno tehdy začínalo.

V čem vidíte největší rozdíly?
Třeba Dubaj byla už tehdy poevropštělá, zatímco Dauhá bylo víc tradiční arabské město. Teď je to moderní a pulzující metropole. Kdybych ukázal někomu fotky ze svého osobního archivu, nevěřil by. Třeba na hlavní promenádě Corniche vyrostlo od mého prvního angažmá snad 15 výškových budov za každý rok!

Prý vám kdysi Katařané nabízeli možnost reprezentovat?
Všechno bylo opravdu jenom v počátcích, k nějakému vážném vyjednávání nedošlo. Zaprvé mluví regule IHF jasně: po změně občanství musí přijít několikaletá pauza a já pořád hrál za český nároďák. Ale hlavně bych o tom ani nikdy neuvažoval. Jsem Čech a vždycky budu.

A pokračujeme: s Kielem jste v Dauhá dvakrát nastoupil na mistrovství světa klubů, v roce 2011 jste zvítězili. Starají se v bohaté zemi luxusněji než jinde?
Můžou nabídnout služby na nejvyšší možné úrovni, ale to samo o sobě není všechno. Organizaci se tam všichni učí, každým rokem byla lepší. Jenže pak třeba nastala situace, že se nám cestou na trénink rozbil autobus – a problém je v tom, že vystoupit ven a čekat na nový tam moc v létě nejde, když je 50 stupňů... Tohle jsou věci, které musíme brát jinak a trpělivě.

Filip Jícha při střelbě v utkání proti Srbsku.
Filip Jícha pálí v utkání proti Srbsku.

Na mistrovství světa si Katařané chtějí dát záležet. Bude výjimečně zorganizované?
Takový přívlastek bych turnaji nedával, z mého pohledu chápaní házené by to bylo nefér třeba k německé preciznosti, s kterou organizovali světový šampionát. Bude to odlišné, jiné. Což se ukázalo i mimosportovními věcmi okolo (vyloučení Austrálie a udělování divokých karet).

Jakou má házená v zemi pozici?
Díky bohatství Kataru jde o perspektivní trh. Navíc se tam házenou snaží dělat tak, aby se dokázali přiblížit části světové špičky. Ale nikdy nemůžeme mluvit o tom, že je tam nějaká velká fanouškovská základna. Mentalita lidí je obecně jiná.

Máte příklad?
Nikdy to nebude jako v Anglii, kde se člověk sebere a půjde s celou rodinou na fotbal. Jelikož znám místní podmínky, přijde mi zajímavý slib organizátorů, že žádné místo na tribunách nezůstane prázdné. Ale několik stovek diváků z katarských rodin se určitě podívat půjde.

Váš vztah ke Kataru dosvědčuje, že jste tam strávil i dovolenou. Co do země láká turisty?
Já jsem tehdy hlavně chtěl rodině ukázat, kde jsem začal svoji cestu. Byl leden, v Německu tuhá zima, tak bylo příjemné letět na týden do tepla. Upřímně, je to pro mě mnohem zajímavější než pro manželku (úsměv). Ukazoval jsem jí, kde jsem bydlel, a další místa, s nimiž mám spojené emocionální zážitky.

Zbyli vám v Kataru přátelé?
Za těch dvanáct let plno mých kamarádů změnilo místo, Dauhá bylo pro hodně mladých lidí přechodná destinace. Třeba jednoho advokáta, co pracoval pro Qatar Airways, teď potkávám v Praze. Znám ale třeba pořád jednoho maséra a těším se, až si s ním sednu a dáme si kafe. Uvidím, kolik dalších se ozve.

A ještě nějaké speciální plány?
Štochlíkovi (gólman Petr Štochl, Jíchův tradiční spolubydlící) jsem samozřejmě už nahlásil, že si vezmeme taxíka a pojedeme do mojí oblíbené restaurace, kde jsem se při svém angažmá v Dauhá stravoval vlastně celých pět měsíců. Tam prostě bude muset jet.