Ačkoli viceprezident PGA Czech dostal vzdělávání učitelů golfu na akademickou půdu a má na ty, kteří golf učí, vysoké nároky, nezapomíná podotknout, že jsou to lidé, kteří poskytují určitou službu. Na prvním místě by tedy neměl být sám profesionál, ale klient.
Jediný český Master Professional má taxu za půlhodinovou lekci od 350 do 550 korun. A zde začíná druhá část našeho rozhovoru. V první hovořil Petr Němec o trenérech, teď spíš o klientech.
Musel jste někdy obhajovat, za kolik peněz trénujete?
Já ne. Naopak mám nižší cenu, než jakou bych mohl požadovat. Není důvod, abych cenu měl obhajovat nebo smlouvat o ní.
Řeknete někdy někomu - ty už to umíš, ty už ke mně nemusíš? Takže dáte najevo, že jeho peníze už nepotřebujete?
To, kolik času u mě má někdo strávit, vyplyne z první hodiny. Když někdo chce na turnaje, golf ho postupně tak nějak popostrčí, začne sám soutěžit s hřištěm. Já nikoho moc nezdržuju. U mě si může vzít třeba jen půl hodiny, pak přijde za měsíc a pokračujeme dál. Já nepreferuju ten princip - ještě to neumíš, nesmíš na hřiště. Tu hranici "ještě to neumíš" nedokážu definovat. Výzva golfu je v tom, že na něm každý pracuje celý život.
Ano, ale jednou se to dobrozdání, že začátečník smí na hřiště, dát musí.
Podle mě je připravený, jakmile ví, co je ztracený míč, a nehledá ho, dokud nenajde. Nebo zná aut a ví, že si musí dát provizorní míč. Jakmile projde hřiště v časovém limitu, dávám mu povolení. V Německu jsme dávali omezení na naše hřiště a lidi chodili hrát, když hřiště nebylo tolik vytíženo, atmosféra je pak příjemnější.
Znamená to, že ze začátku se golf lidem musí pokud možno usnadnit?
My často říkáme, že těch prvních deset let je nejtěžších.
Co říkáte tomu, že lidé se učí golf podle knížek a dévédéček?
Je to hezké, samozřejmě. Literatura je tak obrovská proto, že knížku vždycky napíše někdo, kdo popisuje svoje dispozice, svoji mentalitu, svoji hru. Beru to tak, že my trenéři bychom měli znát, co říká David Leadbetter, Butch Harmon, Hank Haney a další, abychom se uměli vcítit do různých typů hráčů a postavit jim švih na míru. Já klientům radím, aby si to kupovali, aby měli širší pohled na situaci, stejně jako když čtou víc než jedny noviny.
Já čtu i naše golfové časopisy. V cizině jsem je musel číst, protože se často stávalo, že někdo přišel a zeptal se, co si o nějakém článku myslím. Já jsem se nemohl tvářit, že to neznám. To mi tady trochu chybí. Lidé to buď nečtou, nebo si to nechávají pro sebe. Když někdo s něčím novým přijde, je to příjemnější hodina. Já mu mohu říct, jak to funguje, můžeme si z toho i něco vzít. Člověk by se neměl bát zeptat. Přece jenom to jsou jeho peníze, on chce ty služby. A my jsme od toho, abychom ty služby poskytli v plném rozsahu.
Vy sám nemáte ambici dát své metody do nějaké knihy?
Po těch deseti letech, co jsem obhajoval tréninkové standardy, ani ne. Ty obhajoby před European PGA nebyly jednoduché, seděl jsem po večerech u počítače, překládal a dával to dohromady. Teď se mi do psaní nechce. Potřeboval bych někoho, komu bych ty myšlenky tlumočil a on je psal. Měl bych to udělat, je to moje velké mínus. On by se ale taky musel najít někdo, kdo by to chtěl vydat.
Jak byste začal knihu, která by měla zlákat lidi ke golfu?
Golf je fenomén v tom, že v žádném jiném sportu nemá začátečník prožitek vrcholného výkonu. Pokud nemá fyzické dispozice, stovku pod dvanáct vteřin nezaběhne. Tady ale sedmičkou může odpálit 120 metrů, i jemu tam spadne pětimetrový putt. Stane se mu přesně to, co viděl v televizi.
