Formuli 1 fotí téměř třicet let, takže byl u toho, když se Niki Lauda v roce 1992 vracel po letech do Grand Prix jako poradce stáje Ferrari, zažil ho jako šéfa týmu Jaguar v letech 2001 a 2002 a v posledních letech ho jako fotograf týmu Mercedes střetával téměř každý den.
Jak dobře ho znal? Těžko říct, opravdu dobře ho totiž neznal vůbec nikdo. Za maskou charismatického spíkra se totiž skrýval zamyšlený introvert s pohledem upřeným do minulosti. Téměř fatální nehoda na Nürburgringu 1976 možná zanechala hluboké jizvy nejen na Rakušanově fyzické schránce, ale také na jeho duši.
Jak často jste fotil Nikiho Laudu?
Nikiho Laudu jsem začal vídat pravidelně od roku 2012, když začal pracovat pro Mercedes, ale fotil jsem ho i dřív. Od začátku devadesátých let dělal poradce Ferrari, potom vedl tým Jaguar. Ale pamatuji si, když jsem ho viděl zblízka poprvé. Byl jsem celkem v šoku.
Proč?
Víte, co se mu stalo, znáte ho z řady snímků, ale potom to stejně nečekáte. Nehoda na Nürburgringu ho opravdu vážně poznamenala. Obličej měl od ohně hodně zdeformovaný, do tváře se mu vryly i plastické operace.
Takže jste se focení jeho obličeje vyhýbal?
Možná zpočátku, ale potom to bylo spíš naopak. Je to svým způsobem fotogenické, takže jsem se soustředil na to, abych udělal nějaký detail. Rána na těle, která vypovídá o jeho životě, o jeho osudu. Stejně jako když se snažíte zachytit jeho pohled a oči. A stejně jako když smeknul kšiltovku a ukázal to, co zbylo z jeho vlasů. Když se Vettel stal mistrem světa, na pár sekund sundal čepici, aby mu vzdal hold. Stejně jako později smeknul Hamiltonovi při jeho titulu. Ale dělal to zcela výjimečně, byl to zadumaný introvert, který se téměř neradoval. Moc se nesmál.
Odsouzen k úspěchu. Niki Lauda musel vítězit |
Vážně? S mikrofonem na RTL spíš působil jako vtipálek.
Vtípky dělat uměl, o tom žádná. Byl to profík. Ale kvůli nim si ho nevybírali jako reportéra nebo komentátora. Byl výjimečný tím, že šel přímo k věci. Nebral si servítky. Klidně řekl jezdci, že jel špatně. Od něj to museli všichni vzít. V životě ani v profesi neuhnul nikdy z cesty. Vpálil každému do očí, co si myslel. Proto třeba v roce 2017, když potřebovali z boxů Mercedesu říct Bottasovi, aby v případě potřeby pustil před sebe Hamiltona, poslali k vysílačce Nikiho Laudu. Ostatní se mu to báli předat. A nedokázali by to tak klidně, bez emocí, jako Niki Lauda. Žádné manažerské kličky, nepožíval slova: Možná, uvidíme... Jeho svět byl buď bílý, nebo černý.
Jak se Niki Lauda v týmu pohyboval, měl v Mercedesu blízké přátele?
Ne. A říkalo se o něm, že neměl žádného přítele. I s Wolfgangem Wilhelmem, který se mnou pracuje u Mercedesu a Nikiho fotil minimálně třicet let, měl čistě profesionální vztah. V zimě, na oslavě jeho sedmdesátin, s ním dělal rozhovor a on ho oslovil, mein Fotograf – můj fotografe. Ne mein Freund – můj příteli. Nikoho si k sobě nepouštěl. Veřejně dokonce říkal, že neuznává přátelství.
To opravdu říkal?
Říkal. Nebál se lidem zdůraznit, že jsou „jen“ jeho kolegové. On byl takový přísný. K lidem kolem i k sobě. Byl to velký perfekcionalista, japonský kolega mi říkal, že mu dřív přezdívali robot. Jak byl precizní, dokonalý. Ve všem.
DVA ÚSPĚŠNÍ ČEŠI. Josef Král a Jiří Křenek. V roce 2012 začala jít kariéra Krále z kopce, zatímco Křenek mířil do Mercedesu jako týmový fotograf. Je tam dodnes, v F1 kroutí již svou 28. sezonu.
Hlavně na dráze. Ale vy jste ho nikdy závodit neviděl.
Jen před dvěma lety, jezdil se svou mistrovskou formulí předváděcí jízdy na A1 Ringu. Myslím, že to bylo s McLarenem. Byl stále hodně rychlý a já byl vážně šťastný, že jsem ho mohl vyfotit, jak vystupuje z formule a zdraví diváky.
Dal jste se s ním někdy do řeči?
Ne, to opravdu nešlo. Ale samozřejmě k nějakému kontaktu došlo, fotil jsem ho. A vážil jsem si toho, že mi nikdy necenzuroval žádnou fotku. Byl prostě rovný a bral svět takový, jaký byl. Bez příkras. V F1 je tohle opravdu výjimečné, například Leiws Hamilton schvaluje každou svou fotku.
Vnímal jste v poslední době zhoršení jeho zdravotního stavu?
Byl hubenější. Letos už na formuli nebyl, minulý rok byl naposledy ve Francii. Koncem srpna ve Spa už jsem jen fotil ceduli, kde ho tým pozdravoval a přál mu, ať se vyléčí. Bohužel se to povedlo jen na pár měsíců. Cítím, že v Mercedesu všem chybí. Byl opravdu výjimečný a nikdo podobný se v padoku už nepohybuje.
21. května 2019 |
