Zatímco Wilson ve svém nevyzrálém voze nehraje žádnou roli, jsou Emerson a Carlos již v trénincích ve špičkové skupině. Startují z pozic dvě a šest. Téměř v pravé poledne je pole třiadvaceti vozů odstartováno. Paceho týmovému kolegovi, Reutemannovi, dopomáhá předčasný start do vedení, ale již v pátém kole jej předjíždí Jarierův shadow a, jak se zdá, nezadržitelně si jede pro své první vitězství.
Pace, který výborně odstartoval, je na třetím místě a pozoruje stále se horšící stav Reutemannových pneumatik. Ve 14. kole se posouvá před svého argentinského kolegu na druhé místo. Jarier, který jede závod svého života, ale mezitím již ujel do nedohledna. Moco má obrovský odstup šestadvaceti vteřin. Asi deset kol před cílem se ale štěstí zase jednou otočilo k Francouzovi zády. Motor jeho shadow pravděpodobně "nesnáší" brazilské palivo a začíná vynechávat. Jarierův náskok mizí a ve 32. kole svůj vůz nadobro zastavuje. Za jásotu publika tedy vede domácí jezdec: Carlos Pace.
I když ke konci závodu také Carlos dostává vážné problémy udržet svůj přetáčivý vůz na dráze a je na pokraji svých sil, vítězí po úmorných čtyřiceti kolech před svým přítelem Emersonem Fittipaldim. Brazílie tak deklasuje zbytek světa a skandování "Pace-Pace" se nese ochozy okruhu, který bude jednou nést jeho jméno. Carlos Pace právě vyhrává svou první a jedinou Grand Prix a jeho vlast získává nového hrdinu.
Evropa volá
Jose Carlos Pace, přáteli zvaný "Moco" (nahluchlý), se narodil 6. října 1944. V Brazílii začíná jezdit na motokárách a později postupuje do cestovních vozů a do formule Vee. S Emersonem Fittipaldim se již po léta přátelí a když Emerson slaví
své první velké úspěchy následuje jej "Moco" roku 1970 do Evropy.
Pace se okamžitě prosazuje a ve Velké Británii vyhrává mistrovství formule 3. 1971 si pak v týmu Franka Williamse výborně vede ve formuli 2, takže vstupu do královské disciplíny již nic nestojí v cestě. Ve Williamsově privátním Marchi v březnu 1972 debutuje v Kyalami ve formuli 1. Již ve své druhé GP si v Jaramě dojíždí pro první mistrovský bod. Pak ještě jednou boduje v Belgii, ale většinou se mu nedaří svůj zastaralý vůz pro technické závady dovést do cíle.
Carlos si brzy uvědomuje, že ve finančně beztak slabém a častými nehodami svého týmového kolegy Pescarola ještě dodatečně zatíženém týmu Williams nemá vyhlídky na úspěch. Ještě koncem sezony debutuje v nemistrovském Brans Victory Race v týmu Johna Surteese. Senzačně dojíždí druhý, jen těsně za vítězem Beltoisem. V týmu Surtees-Brooke Bond Oxo se mu několikrát daří zazářit. I když je i zde po celý rok 1973 hanicapován technickou nespolehlivostí svého TS14A, dojíždí na Nürburgringu čtvrtý a v Zeltwegu dokonce třetí. V obou podnicích též zajíždí nejrychlejší kolo závodu. To, že "Moco" roku 1973 již patří mezi světovou elitu dokazuje i fakt, že jej Ferrari nasazuje jako továrního jezdce ve vytrvalostních závodech sportovních vozů. Koncem roku se ale Scuderia s tímto sektorem nadobro loučí a koncentruje svou sportovní činnost bezvýhradně formuli 1.
Ale Paceho hlavní zájem beztak patřil formuli 1. Do sezony 1974 tým Surtees nastupuje se zvláště velkými nadějemi. Nový typ TS16 je jedno z nejmodernějších vozidel pole a vedle olejářské firmy Fina a výrobce hraček Matchbox se podařilo najít dalšiho velkého investora ve formě výrobce zábavné elektroniky Bang a Olufsen.
Začátek roku skutečně vychází: Carlos září čtvrtým místem ve své domácí GP a v nemistrovském závodě na novém okruhu Brasilia je třetí v tréninku. Ve třetí velké ceně v Kyalami staví svůj Surtees-Ford dokonce do první startovní řady. Následuje však řada závodů a tréninkových jízd, ve kterých se ani jemu, ani jeho mladému týmovému kolegovi Massovi, nedaří vyladit nervózní vůz. Dochází k několika nevysvětlitelným nehodám. Situace v týmu je stále napjatější. Nespokojenost a obavy pilotů se nesnášejí se složitým charakterem "Big Johna" Surteese a důsledkem jsou vážné roztržky.
Po Švédské GP, kde Carlos s nezvladatelným vozem vzdává, Surteese opouští. "Odcházím, než se někdo vážně zraní. Raději nebudu ve formuli 1 jezdit vůbec, než u něj." komentuje Pace situaci. Později, na přání Surteese, popisuje své důvody k ochodu poněkud političtěji. Ovšem ani Mass u Big Johna dlouho nevydrží. Není to poprvé, ani naposledy, co se Surteesovi rozutíká celý tým uprostřed sezony.
Že pud sebezáchovy Pacemu radí dobře, dokazuje tragickým způsobem poslední GP roku 1974. Ve Watkins Glen opouští z dosud nevysvětlených důvodů tovární Surtees TS16 talentovaného Helmuta Koinigga dráhu a svého pilota usmrtí. Očití svědkové líčí, že vůz, místo aby vjel do pravotočivé zatáčky, jen rovně a nebržděn vlétl do ochranných plotů a svodidel.
Pace ale rychle nachází nového zaměstnavatele. Je jím Bernie Ecclestonův tým Brabham. V Dijonu se Carlos ještě musí spokojit se starým modelem BT42 privátní stáje John Goldie-Hexagon, se kterým předtím bez úspěchu jezdili Robarts a Lombardiová. Chřipkou oslabenému Pacemu se skutečně nevede: poprvé ve své kariéře se nekvalifikuje. Ale nevadí. Poté, co Rikky von Opel opouští tovární tým, zasedá Carlos v Brands Hatch do nového Brabhamu BT44. "Moco" se snaží učit od týmové jedničky Reutemanna a sezona končí v USA vítězstvím Brabhamů ve stylu 1-2. Diky tomuto druhému místu obsazuje Carlos s 11 body dvanácté místo v celkovém hodnocení.
Rok 1975 přinesl Pacemu jeho nejúspěšnější sezonu vůbec. Často je již rychlejší než Reutemann. V Argentině, Anglii a Německu startuje z první řady, v Brazílii - jak již víme - vítězí, stojí na pole-position v Kyalami, v Monaku dojíždí třetí a v Anglii druhý. Tabulka mistrovství světa jej uvádí na 6. pozici, se ziskem 24 bodů. I jeho zásluhou získává Martini-Racing-Brabham v Poháru konstruktérů 2. místo za Ferrari.
Bohužel se roku 1976 Ecclestone a jeho konstruktér Murray pouští do sice lukrativního, ale technicky nevyzrálého experimentu s dvanáctiválci Alfa-Romeo. Motory jsou sice výkonější, než doposud používané Ford-Cosworth, ale i těžší, nespolehlivější a mají vyšší spotřebu. Jedinými hmatatelnými výsledky tak zůstávají dvě čtvrtá místa Paceho a jedno Reutemanna. Koncem sezony Reutemannovi dokonce dochází trpělivost a opouští Brabham směrem k Ferrari.
Budu mistrem světa
V zimních testech před sezonou 1977 "Moco" pilně pracuje na vývoji Alfy a stále lepšící se souhra šasi s motorem dává důvod k optimismu. V úzkém kruhu přátel Pace dokonce sní o titulu mistra světa. I jeho nový týmový kolega, Ir john Watson, je potenciálem Brabhamu-Alfa BT45B nadšen. A mistrovství začíná slibně: V Argentině ''Moco'' dojíždí druhý. Doma, na okruhu Interlagos dokonce prvních šest kol vede, než havaruje. Do své poslední GP v Kyalami startuje z první řady, ale v závodě ztrácí čas výměnou pneumatik.
Měsíční přestávku před další Velkou Cenou využívá Carlos k tomu, aby získal licenci pilota lehkých letadel. 18. března 1977 však šokuje sportovní svět zpráva, že ''Moco'' zahynul v troskách jednomotorového letounu, který se zřítil nad pralesem.
 Takto slavil sponsor Martini Carlosovo vítezství v Interlagos. |
 Úspesný rok 1975. Carlos vede z pole position v Kyalami. |
 S nespolehlivým motorem Alfa Romeo v Interlagos roku 1976. |
 Poslední závod: v Kyalami 1977 pred Massem, Reutemannem, Andrettim a Watsonem. |
