Pro ty čtenáře, kteří Gillese již nezažili: byl ten nejodvážnější, nejdivočejší a nejrychlejší ze všech. Souhrnem se vnucuje: byl ten nejlepší. Že se při tom jedná o velmi rozšířený názor, dosvědčují rok po roce transparenty v Imole a v Monze: zapomenuty jsou hvězdy, jako Lauda, Regazzoni, či Scheckter. A stejný osud čeká i Schumachera, bez ohledu na to, kolik titulů pro Ferrari ještě získá. Co zůstává, je nekonečná náklonnost italské veřejnosti vůči Ferrarimu - a Gillesovi.
Nejedná se ovšem o čistě italsky-kanadskou záležitost. Začátkem roku sestavil renomovaný britský týdeník "Autosport" tabulku "nejlepších všech dob" pod názvem "Fever 50". První místo neobsadil Fangio, Senna, či Schumacher - byl to Gilles...
Jak tedy vznikla věčná legenda Gillese Villeneuvea, pilota, který ve F1 startoval pouze ve čtyřech plných sezonách (67 GP) a vyhrál "pouhých" šest Velkých Cen?
Hvězdou scooterů a formule Atlantic
Joseph Gilles Henri Villeneuve se narodil 8. ledna 1950 v St.Jean-sur-Richelieu v provinci Quebec. Již brzy objevuje svou vášeň pro rychlost. Zpočátku ale z finančních důvodů ne na asfaltu, ale na sněhu. Již v 19ti je profesionálním jezdcem sněžných scooterů a roku 1970 vyhrává světovou sérii. I po další léta je světovou špičkou. S takhle vydělanými penězi vstupuje do formule Ford a roku 1973 je mistrem Quebecu. Od roku 1974 nastupuje v silné severoamerické formuli Atlantic. Zde se v letech 1976 a 1977 se stává mistrem a o jeho talentu se začíná hovořit i v Evropě a mezi šéfy týmů F1.
Vstup do F1 a k Ferrari
Sponsor Marlboro a tým McLaren mu v Silverstone dávají první šanci ve F1. Gilles si vede senzačně. V tréninku je se starým M23 devátý a v závodě neboduje jen kvůli technické závadě. Pro rok 1978 pro něj ale tým Teddyho Mayera kokpit nemá.
Gilles však vzbudil zájem Enza Ferrariho a poslední dva závody sezony již absolvuje jako pilot bájné Scuderie, kde smí nahradit Laudu. Jeho začátky u Ferrari však ústí v katastrofu v Japonsku, kde Gilles naráží do Petersona a jeho z dráhy letící vůz zabíjí dva diváky... Ale Ferrari se již rozhodl, že Villeneuvea angažuje i pro rok 1978.
Začátek sezony je poznamenán nejednou nehodou, mimo jiné i když byl v čele GP USA v Long Beach. Teprve od prostředka roku se dostavují hmatatelné výsledky. Je druhý v Rakousku, vede v Monze a když při Velké Ceně Kanady odpadává vedoucí Jarier, je Gilles ve správný okamžik na správném místě. Se svým Ferrari 312 T3 slaví první vítězství před domácím publikem.
1979 - rok Villeneuve
Montreal 1978 však byl pouhým předkrmem pro to, co Gilles předvádí v sezoně 1979 - v jeho nejlepším roce vůbec. Ohňostroj svého talentu odpaluje v Kyalami, kde vítězí před týmovým kolegou Scheckterem. Triumf opakuje v Long Beach, kde poprvé startoval z pole-position. Jeho závod v Zolderu označuje Mauro Forghieri jako "jízdu století". V Monacu odstupuje z druhé pozice a v Dijonu dojíždí po "největší bitvě historie F1", kterou odvedl s Arnouxem, druhý. V Zeltwegu po startu vede a dojíždí za Jonesem ve výborném Williamsu opět druhý.
I v Zantvoortu bojuje o špičku s Jonesem. Po defektu pneumatiky dojíždí s jiskřícím, polorozpadlým vozem na třech kolech do boxů - Gillesova snad nejpopulárnější akce. Diváci ho za to sice milují, touto "nulou" však ztrácí šanci na titul...
Že je i gentlemanem a "team-playerem" dokazuje Gilles v Monze, kde jede poslušně na druhé pozici a eskortuje Jody Schecktera do cíle a k titulu, aniž by na něj zaútočil. Poslední dva závody může opět jet "na sebe". Je druhý v Kanadě a vítězí ve Watkins Glenu. Sezonu 1979 shrnul Frank Williams takto: "Gilles letos pro formuli 1 udělal více, než všichni ostatní piloti dohromady."
Začátky éry turbo
Do roku 1980 jde Gilles jako jasný favorit, brzy se ale ukazuje, že vylepšený T4 (T5) na konkurenci nemá. Scuderie se proto spíše koncentruje na vývoj turba 126C. Koncem roku tak má Gilles na svém kontě pouze šest bodů a těžkou nehodu z Imoly...
Pro rok 1981 je však plný optimismu. Právem: Jeho obě vítězství s nemotorným vozem na pomalých okruzích jako Monaco a Jarama vešly do dějin. Gilles vede i v Imole a v Zeltwegu, v celkovém žebříčku mistrovství končí na 7. místě s 25ti body.
Do sezony 1982 nastupuje opět jako jeden z favoritů. Nový vůz 126C2 je nejen silný ale i chassis je díky Dr. Posthlethwaitovi konkurenceschopné. Přesto Gilles neboduje: v Kyalami má defekt dmychadla v Riu vyletěl jako vedoucí z trati a v Long Beach je sice třetí, po závodě ale diskvalifikován.
Ferrariho technici však dále pilně pracují a v Imole Ferrari jasně dominují. Zde dochází k nepěkné akci Didiera Pironiho, který Gillesovi "krade" jisté vítězství. Villeneuve je chováním týmové dvojky překvapen a nanejvýš rozhořčen. Ferrari od té doby přestává být týmem.
Zolder - Show je u konce...
Trénink pro Velkou Cenu Belgie v Zolderu se stal Gillesovým posledním představením. Při svém posledním pokusu o zlepšení času předjíždí Masse, dochází k nedorozumění a Gilles naráží do pomalejšího vozu před sebou. Jeho Ferrari je katapultován za vysoké rychlosti do vzduchu, při dopadu se roztříští a katapultuje tělo svého nešťastného pilota vysokým obloukem do záchytných plotů zatáčky Terlamen. Již není pomoci.
Zbývá snad jen zamyšlení nad tím, jak by asi plnokrevný závodník, jako Gilles hodnotil stav formule 1 a kariéru svého syna Jacquese? Villeneuve měl již problémy, smířit se s "wing-cary", které mu svým přísavným efektem neumožňovaly plně vyvinout své schopnosti. Dnešní generaci vozů by jistě schvaloval z hlediska jejich bezpečnosti, jinak by ale tyto elektronikou přecpané "auta na dálkové ovládání" jistě nebral vážně.
Na úspěchy svého syna v Americe a na jeho výborný vstup do F1 by byl jistě hrdý. Gilles by se ale nikdy nesmířil s tím, hrát v seriálu F1 roli pouhého statisty.
 Gilles Villeneuve v roce 1978 po vítězství ve Velké ceně Kanady se svojí rodinou. V popředí sedmiletý syn Jacques. |
 Gilles Villeneuve na Ferrari T4 v zatacce Loews v Monacu roku 1979 |
 Gilles Villeneuve před jedním ze svých posledních závodů v roce 1982. |
 Gilles Villeneuve poskytuje v roce 1974 rozhovor reportérovi. O jeho monopost se opírá tříletý syn Jacques. |
