V neděli tak překonal „výkon“ krajana Adriana Sutila. A byť netušil, jak blízko stupňům se v závodě ocitne, už před ním s ironií tvrdil: „Dlouho jsem čekal a musel jsem opravdu hodně dřít, abych Sutila dohnal a získal rekord. Jeho éra se chýlí ke konci, Hülkenbergova éra začíná.“
Jak dlouho ještě může trvat? Hülkenbergovi je 30, u Renaultu má smlouvu i na příští roky a zatím se nezdá, že stáj bude při dominanci Mercedesu a Ferrari, které ještě stíhá Red Bull, bojovat o stupně. Takže nejspíš nechtěný rekord dál poroste. Němec ale zůstává nad věcí.
„Být pilotem F1 je fantastická práce a celkem dobrý život. Cítím se velmi pohodlně a na nic si nestěžuji,“ říká muž, který byl dvakrát čtvrtý a před pěti lety v Belgii ztratil na třetího Räikkönena vteřinu a půl.
I tento výsledek dokazuje, že Hülkenberg nemá být kvůli svému „prvenství“ pro smích. Víc Velkých cen odjelo v historii F1 jen 43 pilotů, on sám vítězil v juniorských sériích a před dvěma lety triumfoval ve slavné čtyřiadvacetihodinovce Le Mans.
Že je „Hulk“ první na seznamu čekatelů, je dáno i tím, že se za sedm sezon neocitl v žádném ze špičkových týmů a že počet závodů oproti minulosti výrazně narostl.
Směšné manévry věrného Itala
Jenže F1 - plná různých statistik - eviduje i smutné rekordy, které už o (ne)umu pilotů leccos vypovídají. Zřejmě vůbec nejhorším (byť je to subjektivní) byl Luca Badoer. Chlapík, který ve formuli 1 odjel 51 závodů, aniž se dočkal bodu (druhý v pořadí je Charles Pic se 39 závody).
Luca Badoer ve voze Ferrari F1 v sezoně 2010
Ano, většinu z nich Ital odkroutil v podprůměrných stájích, přesto se po 10 letech věrných služeb v roli testovacího pilota Ferrari dočkal odměny. Když v roce 2009 vyřadila letící pružina ze sezony Felipeho Massu a kvůli bolavému krku odmítl návrat Michael Schumacher, ukázali v Maranellu na Badoera. Měl odjet šest klání, ale už po druhém se pakoval. Působil totiž směšně.
Ve Valencii skončil předposlední, předvedl dvoje hodiny a za celý víkend posbíral tři pokuty za překročení rychlosti v boxech. Prý si neuvědomil, jaký je v nich rychlostní limit a omlouval se: „Nejsem přece robot ani superman.“
O týden později dorazil do Spa bez jezdecké karty, takže se málem nedostal ani na okruh. Znovu byl na chvostu a tehdy 60letý Niki Lauda říkal: „Klidně bych místo něho mohl závodit já a vozil bych se stejně rychle. Pro Ferrari je katastrofou.“
Britští novináři, kteří si rádi pohrávají s přesmyčkami, mu pro fonetickou podobnost říkali: „Look-how Bad-you-are.“ „Koukej, jak špatný jsi.“
Andrea de Cesaris 208krát marně bojoval v F1 o vítězství.
Přezdívky občas řeknou leccos, a tak i „Crasheris“ v případě Andrey de Cesarise mnohé napovídá. Často boural, přesto vytrvale zůstával ve světě F1, a tak v ní okusil 208 závodů, aniž v jediném zvítězil. Dvakrát byl druhý, jednou v Belgii se hnal za vedoucím Sennou, než mu tři kola před cílem bouchl motor.
„Tehdy jsem vylezl z auta, lehl si za svodidla a hlavou se mi honila myšlenka, že podobnou šanci už mít nebudu. Jsem jediný, kdo má v F1 200 závodů bez vítězství. Tedy ne, že bych tak o tuhle poctu stál, ale zdá se, že mě jen tak někdo nedožene,“ říkal.
Měl pravdu. Teď je nejblíž k „překonání“ Hülkenberg, ale Ital má pořád k dobru 80 závodů.
