"Nemohl jsem si přát lepší trať. Znám ji, vím, kde jsou brzdné body, kde mohu získat, a tak věřím, že na medaili mám," poznamenal pětačtyřicetiletý závodník.
Byla by to další kapitola v jeho úchvatném životním románu. Před 11 lety Zanardi zažil na německém Lausitzringu hrůznou nehodu. Po vyjetí z boxů dostal smyk a soupeř ho v rychlosti okolo 320 km/h sestřelil. Zanardiho auto se rozletělo napůl, on sám bezvládně ležel v troskách. Šest dní bojoval o život, ztratil přes tři litry krve, lékaři mu museli amputovat obě nohy.
Když se probudil z kómatu a zjistil, že je bez končetin, napadlo ho: "Proč jsi nezemřel? Mrtvému ti mohlo být líp."
Pak spatřil manželku, tříletého syna Niccola a měl jasno: "Přišel jsem o nohy, ne o život. Kvůli nim chci žít a žít naplno." Postupně sílil, cítil se lépe a měl jediné velké přání: znovu si posadit malého synka na ramena. Po půlroce to dokázal.
Na konci roku 2003 dostal šanci opět závodit v autě, jež mu upravili, a o dva roky později vyhrál v německém Oscherslebenu poprvé od nehody závod MS cestovních vozů.
Zatoužil lidi po haváriích motivovat jinak. Začal jezdit na handbiku, vozíku, který funguje na principu kola, brzy vyhrával maratony. Teď věří, že na okruhu, kde bojoval o vavřínové věnce, získá zlatou medaili.
