Sponsorem vozu bude obchodní řetěz s autodíly a doplňky Corteco. Bylo ovšem známo, že i sám šéf organizace IRL, Tony George, měl na dalším angažmá věhlasného Ala tak silný zájem, že chtěl popřípadě jeho start financovat i z vlastní kapsy.
Unser dále děkoval sponsorům a celé organizaci IRL. Přitom ale asi zapoměl na to, že se po týdny snažil zakotvit spíše v týmu Eddieho Cheevera, který dal ovšem přednost mladšímu a dravějšímu Tomasovi Scheckterovi. I to, že Unser popisuje Kelley Racing jako nejsilnější formaci IRL je poněkud shovívavé.
Nicméně faktem je, že Unser stále má jméno, které v Americe táhne. Je potomkem veleúspěšné dynastie závodníků. Již děda závodil a Alův otec Bobby se strýcem Alem seniorem od 60ých do 90ých let vyhrávali ve všech důležitých sériích Ameriky. Ani "malý"
Al si s jejich úspěchy nezadá: 1992 a 1994 vyhrál Indy 500, 1990 a 1994 byl mistrem CART a 1986 a 1987 vyhrál 24h v Daytoně. Uprostřed devadesátých let dokonce laškoval s přestupem do F1. Po nepříliš optimálně probíhajícím testu u Benettonu a varován neúspěchem Michaela Andrettiho však raději zůstal v USA.
Rok 2002 bude představovat Unserovu třetí sezonu v IRL, kde jeho kariéra nachází poněkud slabé vyznění. Poté, co Unser musel pro neúspěšnost opustit CART a tým Penske, podařilo se mu v IRL zvítězit pouze jednou. Jeho tým Galles již nenašel pro tuto sezonu sponzory a zdálo se, že i Unser zůstane bez kokpitu.
Unserův pozdní podpis připomíná případ Verstappen-Arrows z formule 1: jako pilot vozu číslo 7 byl vlastně najisto hlášen Greg Ray...
