„Na týmu byla šílená deka, něco takového jsem v kariéře nezažil,“ líčil v rozhovoru pro klubový web. „Trefila nás neuvěřitelná vlna zranění, nemocí a všelijakých diagnóz. Celou dobu jsme nebyli schopni se v kompletní sestavě sejít na zápase ani na tréninku,“ dodal.
Pardubicím konstantně chybělo čtyři až osm lidí z prvních dvou útočných formací, což je pro klub formátu Sokolů smrtící. Před smolnou šňůrou přitom přišlo několik výher včetně té 5:4 nad favoritem z Vítkovic za tři body. Sokoli v tu chvíli žili sen o předkole play off.
„Proti Vítkovicím šlo o jeden z nejlepších týmových výkonů celé sezony. K tomu se pak přidalo vítězství nad Black Angels (12:8) a já věřil, že když se dáme přes Vánoce zdravotně dohromady, tak se o postup do předkola dokážeme porvat, ale zabrali jsme pozdě,“ mrzelo Buriana.
Pár výher jeho tým přidal až v závěru základní části, a fanoušci tak znovu museli na Dašickou vyrazit jen na tradiční boje o záchranu.
„Nejdřív jsem si to hodně bral, protože právě kvůli fanouškům jsem chtěl do Pardubic vrátit play off. Museli jsme se ale rychle sebrat, protože nás čekala bitva v play down,“ uvědomoval si Burian.
Sokoli nakonec vyzvali Otrokovice, v sérii prohrávali už 0:2 na zápasy, ale podařilo se jim otočit, a nemusela se tak opakovat loňská baráž s Brnem. „Naštěstí proběhla jen jedna série. Při představě, že bychom měli znovu hrát nejdelší play down, mě přepadaly myšlenky na sebevraždu,“ smál se Burian.
To se ale rozhodně nedělo během poslední, sedmé domácí bitvy s Otrokovicemi. Pardubice vyhrály 4:1, na Dašickou dorazilo 702 lidí a v kotli byli i hráči „A“ týmu, kteří nemohli nastoupit.
„To pro mě hodně znamenalo, chtěli týmu pomoci, i když nemohli hrát. Naši fanoušci byli brilantní po celou sezonu. I kvůli nim jsme cítili zodpovědnost a nechali na hřišti duši. Superliga do Pardubic patří,“ říkal Burian.
