Denisa Ferenčíková (vlevo).

Denisa Ferenčíková (vlevo). | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

Florbalistka Ferenčíková: Nebyly jsme favoritky, o to víc si titulu cením

  • 0
Má za sebou šest sezon v 1. SC Vítkovice. Slovenská reprezentantka Denisa Ferenčíková s ním získala dva tituly, v roce 2014 a letos, kdy družstvo dotáhla k vítězství v extralize coby kapitánka.

Ferenčíková si letošního titulu obzvlášť cení. „Ve finále jsme totiž nebyly favoritkami, všichni si mysleli, že nás Chodov rozbije, ale my jsme se semkly a vyhrály,“ usmála se vítkovická útočnice.

Vaše cesta do finále ale byla celkem snadná, ne?
Je pravda, že ve čtvrtfinále a semifinále na nás vyšly lehčí soupeřky, ale celou sezonu jsme se snažily skončit první, abychom se v semifinále vyhnuly silnějším protivnicím, Chodovu a Herbadentu. Ale i tak FBC Ostrava ve čtvrtfinále nebyl snadný soupeř, dostatečně nás prověřil. Tým Bohemians, na nějž jsme narazily v semifinále, byl také podceňovaný, ale v každém zápase jsme musely jít na maximum.

A finále?
To už bylo na krev. Vždyť jsme vyhrály až 4:3 na nájezdy. Možná jsme byly šťastnější, ale měly jsme lepší střelkyně, zvládly jsme to o něco lépe než soupeřky.

Nájezdy jsou loterie. Co se vám před nimi honilo hlavou?
Stoprocentně jsem věřila, že vyhrajeme, protože jsme měly v brance Laumu Visnevskou. Ta chytá za Lotyšsko a proti němu jsme hrály na mistrovství světa se Slovenskem. A právě na nájezdy nás vychytala. V tom byla excelentní. Podržela nás a baby předvedly výborné nájezdy.

Tušily jste, co od Visnevské máte čekat, když v průběhu sezony přišla ze švédské Mory výměnou za Lenku Kubíčkovou?
Pokud budu mluvit za sebe, tak zprvu jsem měla smíšené pocity. Má jiný styl chytání než Lenka, která je taková mrštnější. Lauma je spíše poziční. Navíc s námi moc nekomunikovala, protože některé z nás neumějí až tak dobře anglicky. Ale postupně jsme si na sebe zvykly, snažily jsme se navzájem respektovat a rozuměly si.

V roce 2014 jste byly favoritky, tentokrát ne. Jak jste to vnímala?
Osobně jsem byla ráda, protože jsme nebyly pod takovým tlakem. Ten jsme nechaly na Chodovu. Jen jsme si říkaly, že soupeřky nejsou o nic lepší než my, že máme na to, abychom je porazily.

Čím to bylo, že jste se po loňském třetím místě vyšvihly až na úplný vrchol?
Na začátku sezony by asi nikdo neřekl, že ligu vyhrajeme, protože nám odešly velké opory: Ratajová, Sládečková, Klapitová, Kubíčková, to jsou velká jména, co se týče florbalu. Ale naopak přišly mladé, dravé hráčky – jako Romča Kiecková, které nikdy nevyhrály titul. V družstvu byl cítit hlad po vítězství. Takže soudržnost, týmovost i nějaké ty florbalové dovednosti nás dovedly k titulu.

Ženy Vítkovic mají titul, muži stříbro. Florbal je v Ostravě mimořádně úspěšný sport. Co tomu říkáte?
Florbal tady frčí, a nejen v Ostravě, i v okolních městech. A aspoň někdo to zachraňuje, když hokejistům Vítkovic sezona nevyšla a Baníku se už vůbec nedaří. Pokud jde ale o florbalové Vítkovice, tak mají velmi dobrou základnu, dobře pracují s mládeží, umějí vybrat hráčky a hráče. Klub dobře pracuje a tím pádem přicházejí i výsledky. A důležité je, že trenéři dlouhodobě odvádějí kvalitní práci.

V Ostravě jste šestým rokem. Neuvažujete o odchodu?
Chtěla bych ve Vítkovicích zůstat, ale člověk nikdy neví. Kdyby přišla nějaká nabídka ze zahraničí, tak bych ji asi zvažovala, ale v rámci Česka žádný odchod nepředpokládám.

Protože v Česku nic lepšího než Vítkovice není?
Přesně tak, aspoň co se týče florbalu. Spíše jde o pracovní možnosti, které mohou člověka posunout dále. Ty jsou třeba v Praze daleko větší.

Florbal je stále ryze amatérský sport. Kde vlastně pracujete?
Mám vysokou školu ekonomickou, pracuji tady v Ostravě v bance. Takže trénuji po zaměstnání.