"Naštěstí kost se hojí dobře, mohu šlapat, což je bezvadné. Do závodů bych se měl zapojit na začátku dubna, ačkoliv to je velice předběžný odhad," říká.
Chybí vám cyklistika?
Samozřejmě že bych byl raději, kdybych mohl být už s ostatními. Venku se jezdit nedá, je zima a sníh. Byl jsem v polovině ledna na soustředění našeho týmu na Mallorce, ale to opravdové mě ještě čeká, až budu moct naplno vyjet.
Kdy to bude?
Do těla člověk nevidí, ale zatím se to vyvíjí dobře. Cyklistika je výhodná v tom, že na nohu neútočí při pohybu žádné nárazy nebo otřesy, zatěžuje se jenom sval.
Mohu šlapat na kole, což také doma dělám. Závodit bych chtěl v dubnu.
Vaši šéfové asi museli být hodně naštvaní, že jste se zranil...
Rádi samozřejmě nebyli, ale nikdo mi nic nevyčítal. Zranění mohou přijít.
Ani k tomu, že jste si zlomil nohu při hokeji, vám nic neřekli?
Nebrali to tragicky. I když se to stalo na hokeji, který sice nemáme vyloženě zakázaný, ale všichni víme, že trochu nebezpečný je. Ale na druhou stranu jsem se mohl zranit i při chůzi po ulici. V tom problém nebyl. Zjistil jsem, že stojí za mnou, drží mi palce v rehabilitaci, což je velice podstatné zjištění. Mohu se na ně spolehnout.
Jak přijali vaši absenci závodníci z týmu?
Většinou mi psali esemesky na mobil, popřáli hodně zdraví a štěstí a tak. Hned jak jsem si to zlomil, už věděli, co se stalo.
I Erik Zabel, hvězda týmu?
Ozval se i on. Já s ním vycházím dobře, je to pohodový kluk. Ne snad, že bychom byli úplní kamarádi na život a na smrt, ale vztahy máme dobré.
Co jste dělal s dlouhým časem po zranění?
Luštil křížovky, učil se vařit... Budete se možná divit, ale já měl toho času ještě méně než v hlavní sezoně. Vždyť jsem musel chodit na rehabilitace, cvičit, začít pomalu nohu zatěžovat. Pořád jsem měl nějaký program. Žádná legrace to nebyla.
