Nejprve lékaři u 35letého cyklisty zjistili v březnu srdeční arytmii, musel podstoupit operační zákrok, přišel o monument Kolem Flander.
Když se po vynucené přestávce mohl opět vrátit k tréninku, vyhnaly ho z kola střevní potíže.
A když si 5. června opět nasadil startovní číslo do závodu Dwars door het Hageland, byl z něj donucen odstoupit kvůli pádu, při kterém si zlomil prst na ruce.
Říkal jste si, že co se může pokazit, pokazí se?
Ono už se to se mnou táhne od loňské Tour. Přišel jsem o ní tehdy těsně před startem kvůli zranění kolene, které navíc nabouralo i moji kompletní přípravu na podzimní klasiky. Když jsem se do toho začal na Vueltě zase dostávat, chytl jsem po sezoně covid. A teď, když jsem se v březnu při klasice E3 Harelbeke konečně zase cítil dobře (dojel pátý), zjistili mi srdeční arytmii.
Jak všechny ty negativní zprávy zpracovává vaše psychika? Říkáte si: No jo, stárnu, se zdravotními problémy už musím počítat?
Reaguji tak, že se snažím hledat pozitiva. Třeba teď jsem si po mém posledním pádu říkal: Ještě že jsem si ten loket nezlomil, že je jen naprasklý a zlomil jsem si jen prst. Protože kdybych si zlomil i loket, byl bych další čtyři týdny mimo hru. A to už by na mě bylo moc.
Štybar o arytmii: Jel jsem do nemocnice a bál se, aby to nebyl konec kariéry |
I tak je těch potíží příliš.
Jo, poslední rok byl dost nepříjemný. Já se vždycky těším na závody - a pak o ně takhle přicházím. Mé tělo dostává na frak, ale nějak se s tím musím poprat. Jsem rád, že jsem minulý týden aspoň zvládl etapy Kolem Belgie. Objel jsem je většinou na špici balíku, protože uvnitř mezi ostatními jsem se necítil v pelotonu komfortně, nemohl jsem s tím zraněným prstem ještě pořádně brzdit a ani kolo jsem neměl úplně v ruce. Byl jsem občas v takové křečovité pozici. Nástupy ostatních za zatáčkami mi proto neseděly, vždycky jsem v nich chytal 15 metrů ztráty.
Trable se srdeční arytmií naopak definitivně pominuly?
Mělo by to tak být. Samozřejmě, lékaři tvrdí, že musíme vyčkat tři měsíce, jestli se po zákroku zase neobjeví. Ale etapák Kolem Belgie byl těžký závod a žádné problémy jsem při něm nepociťoval. Ani předtím, na vysokohorském soustředění, jsem nic necítil.
A co ty střevní komplikace? Laboroval jste s nimi i v minulosti.
Byl tam letos nějaký zánět. Dokonce jsem uvažoval o tom, jestli ještě nejde o následek mého předchozího covidu, i takové teorie existují.
Megasoutěž o zájezd na Tour de France |
O vašem následném pádu v závodě Dwars door het Hageland byly k dispozici jen kusé informace. Jak k němu došlo?
Šlo o úplnou hloupost. V Belgii jsou spousty betonových cest. Závodník přede mnou se vyhýbal díře mezi betonovými bloky a udělal rychlý pohyb doprava. Já měl přední kolo na jeho šaltru, zatáčel jsem naopak doleva - a šel jsem přes něj. Spadnul jsem na loket a rameno. Nejdřív jsem si myslel, že mám zlomenou klíční kost, ale naštěstí jsem vyvázl jen se zlomeným prsteníčkem a malou prasklinou v lokti.
Také ta vás musí stále dost bolet, ne?
Hlavně na kostkách, nebo když chytnu díru. Nemůžu ani úplně zabírat, když jdu ze sedla. Musím být opatrný, aby se všechno zahojilo. Ale přesto jsem rád, že jsem celý závod Kolem Belgie objel. Oznámil jsem předtím týmu, že ho určitě chci jet, i když se mě asi desetkrát ptali, jestli opravdu chci startovat.
Co jste jim odpovídal?
Buď mě postavte do toho závodu, nebo řekněte doktorovi, ať mi předepíše antidepresiva.
Tolik by vás další závodní pauza zdeptala?
Už by to bylo vážně dlouhé, od březnové klasiky Gent-Wevelgem bych prakticky tři měsíce vůbec nezávodil, pak bych jel pravděpodobně jen mistrovství republiky a potom zase dlouho nic, protože v červenci je kromě Tour na programu málo závodů.
Takže jste místo antidepresiv raději v Belgii tahal tempo na špici pelotonu.
Mně se to hodilo i v rámci tréninku, dostával jsem se tím po čtyřech týdnech zase do závodního tempa. I na kempu ve výšce jsem předtím udělal spoustu práce. Ale samozřejmě to ještě není ono. Určitě mám ještě daleko do formy, kterou jsem cítil v březnu na Harelbeke.
Váš tým Deceuninck - QuickStep na závodě Kolem Belgie vyhrál s Remkem Evenepoelem. Ten takový návrat na vítěznou vlnu po svém trápení ve druhé polovině Gira moc potřeboval, že?
Určitě. Byl rád, že hned od první etapy fungoval skvěle, časovku zajel výborně, a potom se i v balíku pohyboval moc dobře. Postavil si tak dobrý odrazový můstek do další části sezony.
Vás nyní čeká od čtvrtka národní šampionát, který budou mít Češi a Slováci společný v Bánovcích nad Bebravou. Oproti minulé sezoně počítáte také se startem v časovce.
Pojedu ji i v rámci toho, abych do sebe dostal vysoké intenzity. Ještě nedokážu úplně sedět na kole v dobré pozici, ale časovka bude i dobrým tréninkem. Já teď potřebuju zhltnout každý závodní kilometr.
Načež přijde v neděli silniční závod, ve kterém jste v minulosti dvakrát triumfoval.
Pravděpodobně půjde o hodně taktický závod. Ale tím, že je dlouhý 221 kilometrů, bude možná trochu jiný než obvykle. Na druhou stranu je to rovina. Doufám, že bude aspoň trochu foukat, abychom se mohli na bočním větru o něco pokusit. Jinak pravděpodobně skončíme hromadným spurtem.
Je tam na trati jen jeden brdek.
Jo, asi 800 metrů s pěti procenty, v podstatě takový přejezd přes most.
Po šampionátu má být oznámena i tříčlenná česká nominace na olympijské hry v Tokiu. Bavil jste se o ní s trenérem Tomášem Konečným v poslední době?
Řešíme to. Tím nedávným pádem se mi situace trochu zkomplikovala. Ale když jsem nyní mohl závodit Kolem Belgie, tak jde příprava opět správným směrem. Po mistrovství republiky hned odjedu do Livigna na další vysokohorské soustředění, kde se chci připravovat na olympiádu, na které doufám, že pojedu. Po ní bych měl absolvovat dalších 10 dní v Livignu a startovat na Vueltě, mistrovství Evropy i světa a na Paříž-Roubaix.
