Převládá teď bolest z obtížného závodu, nebo radost, že ho máte za sebou?
Teď ho ještě pořád trochu vydýchávám. Nejdřív jsem byl totálně promrzlý, na prstech u nohou i na ruce. Jak jsme na trati projížděli krajem mořem a byly jen dva stupně, už to ke konci závodu dost bolelo. Pak jsem si to protrpěl i ve sprše. Po závodě jsem byl totálně na šrot, ale bude to dobrý.
Král Van der Poel. V cyklokrosu je počtvrté mistrem světa, Štybar osmnáctý |
Přesto nejspíš nelitujete, že jste se rozhodl startovat.
Nelituju, určitě ne. Jen mě mrzí, že jsem na prvním můstku musel dát nohu na zem, načež mě předjelo asi deset lidí, protože start se mi předtím povedl na jedničku.
To ano, hned po startu jste zdařilým manévrem předstihl zhruba 20 soupeřů.
Možná ještě víc, protože sem šel na lajnu až jako 43. a po startu jsem byl najednou kolem 15. místa. Jenže potom se balík na tom můstku zastavil, neměl jsem kudy jet, musel jsem dát nohu dolů a zase šla spousta lidí přede mne. Jakmile jsme najeli do písku, hned jsem musel běžet a zase jsem ztratil. Později se mi už špatně propracovávalo dopředu, díry byly velké a nedostal jsem se k někomu, kdo by mi jel lepší tempo, než jaké jsme měli ve skupině, kde jsem šlapal s Francouzi a Belgičanem Merlierem.
Do posledního kola jste s nimi najížděl ve čtyřčlenné skupince bojující o 15. místo, jenže najednou jste nabral ztrátu. Proč?
Spadl mi řetěz. Než jsem ho nandal, předjeli mě a pak už to bylo moc krátké, abych tu ztrátu zase zlikvidoval.
Chtěl jste skončit do 20. místa a skončil jste. Takže jste relativně spokojený?
Já jsem to umístění až tak moc neřešil. Jsem rád, že jsem si zazávodil, že jsem se zmáčknul a užil jsem si to. Mrzí mě, že k trati nemohli diváci, protože atmosféra by s nimi byla neuvěřitelná, ale i tak to bylo super. Přestože ten závod hodně bolel, šlo o skvělý trénink. Stálo to za to.
Trať v Ostende vypadá se svými písečnými pasážemi, mořem i strmým mostem velmi atraktivně. Kam byste ji zařadil ve svém žebříčku nejoblíbenějších tratí?
Moc vysoko ne. Dřív, když jsem jezdil jen cyklokros, by se mi líbila víc, ale teď jsem se do toho písku správně netrefoval a hlavně jsem tam v posledních 15 minutách dělal hodně chyb, asi i kvůli únavě. V posledním kole jsem si už říkal: Ježišmarja, proč brzdíš do téhle zatáčky, tady přece nesmíš brzdit, tady si musíš přišlápnout. Nadával jsem si, že jsem jel jinak, než bych chtěl.
One more day...
#cx #worldchampionships #czechteam
Photo: @photonewsbelgium
Ztratil jste coby silničář někdejší cykokrosařské návyky?
Já teoreticky vím, jak bych to měl projet, ale jak jsem už cyklokros netrénoval a ani v něm nezávodil, nemám to v ruce jako dřív. Párkrát jsem projel písek perfektně, že jsem v něm ani neškobrtnul, ale jindy jsem musel celý úsek běžet. Můj výkon nebyl stabilní.
Vyhrál váš kamarád Mathieu van der Poel. Hovořili jste spolu po závodě?
Ne ne, jen jsem se zastavil u něj v kempru a gratuloval jsem Adrimu (van der Poelovi, otci) a mechanikům. S Mathieuem jsem se neviděl a teď ani nemá cenu mu psát, protože mu píše každý. Myslím, že se v příštím týdnu potkáme. Vyhrál zaslouženě, měl výbornou sezonu. Ale i kdyby vyhrál Wout van Aert, říkal bych to samé. Oba by si zlato zasloužili. Bylo to mezi nimi o tom, kdo kdy udělá chybu, nebo kdo bude mít pech.
Wereldkampioen Mathieu van der Poel: "Ik had geluk dat Wout lek reed, maar ik werd ronde per ronde beter" https://t.co/rRDrTlLNLV https://t.co/qacSAstjA0
Dojel jste s velkým náskokem před nejlepším současným „klasickým“ českým cyklokrosařem Michaelem Borošem, který na 33. místě zaostal o dvě kola. Není vám smutno, kde se český cyklokros ocitl?
Hodně mě to mrzí. Bavili jsme se o tom už s Dlaskym (trenérem Petrem Dlaskem). Už když jsem mu před třemi týdny volal a ptal se, jestli vůbec je v nominaci na mistrovství místo, tak mi řekl: Pojeď, já budu jen rád, já do nominace nemám lidi, protože přece nemá cenu, aby jeli na šampionát kluci, když dostanou 40 minut po startu kolo.
Přitom český cyklokros býval světová třída. Nejen z pohledu medailí, ale i co do počtu kvalitních závodníků.
Přesně tak, když jsem začínal já, byl obrovský boj o nominace i na Světové poháry, o mistrovství světa ani nemluvě. A teď? Mladý Říman by se snad mohl někam posunout, junioři vypadají docela dobře, ale chce to s těmi kluky pracovat. Musí závodit a jezdit sem do Belgie, aby se posouvali dál, naučili se terén a okoukali od eliťáků, jak se má závodit, i když je to pro ně veliká investice. Já bych jim tu hrozně rád nějakým způsobem i pomohl, ačkoliv teď na to bohužel kvůli covidu není vhodná doba.
V čem spatřujete hlavní důvod, proč tento propad nastal?
Těžko říct. Některé kluky to víc lákalo na silnici, tak tam brzy odešli. Některým se možná nechce do Belgie. Ale buď sem musí jezdit každý víkend, což je nereálné, nebo se sem na zimu odstěhovat a trénovat tu. Což ne každému sedlo, spousta kluků si totiž myslela, že se nastěhují do Belgie a hned se budou umisťovat do desítky. Pak to u řady z nich fungovalo naopak a v Belgii se zhoršili, protože tu neuměli správně trénovat.
Co vy a cyklokros? Vrátíte se ještě někdy na mistrovství světa?
Nevím, i když mě samozřejmě láká mistrovství světa v Táboře 2024. Neměl jsem ho původně v plánu ani letos. Především musím být připraven na klasiky. Už v úterý si jedu s Julianem Alaphilippem projet úseky na Omloop Het Nieuwsblad. Ne každou sezonu se mi cyklokros vejde do programu. Jasně, Mathieu a Wout ho se silnicí pořád kombinují, ale loni jim pomohla skutečnost, že se nejela kompletní silničářská sezona. Navíc Mathieu ještě neabsolvoval ani jednu Grand Tour. Program si zatím upravovali tak, aby zvládli v zimě i cyklokrosy. Já si nemohu dovolit, abych Patricku Lefeverovi (šéfovi Štybarova silničářského týmu Quick-Step) oznámil: Hele, já skončím silniční sezonu už v srpnu a začnu se připravovat na celou sezonu cyklokrosu. To pro mě není reálné.
Kvůli covidovým opatřením vám zrušili závod Kolem Murcie, kde jste měl začít novou silničářskou sezonu. Nyní tedy odletíte trénovat na Mallorku a vašim prvním startem bude až Omloop?
Nakonec ne. Teď jsem totiž slyšel, že vrátili do programu Kolem Provance, takže už 11. února bych měl naskočit do závodů. Pak nás ještě čeká další soustředění a příprava na Omloop a další klasiky. I když nikdy nevíte, věci se mění ze dne na den, i sportovní ředitelé už jsou z toho na švestku. Líčili mi, jak naplánovali celou infrastrukturu, kdo a kam poletí, nebo kde bude které týmové auto, jenže druhý den museli zase všechno předělávat. Není to jednoduché, musíme být operativní a přizpůsobovat se.
Například Giro ještě ani nemělo prezentaci trasy, bude až 4. února, přestože jindy bývala nejpozději v listopadu.
Věřím, že aspoň klasiky se pojedou. Belgie je cyklistická země, udělají tu všechno pro to, aby si fanoušci klasiky aspoň u televize užili. Doufám, že se všemi těmi podzimními ochrannými opatřeními se uskuteční stejně jako loni. Ale s těmi etapáky to možná bude trošku náročnější.
