"Má na to, aby o tu medaili za dva roky bojovala," věří Viktor Zapletal, trenér reprezentace tělesně postižených cyklistů.
První krůček k vítězstvím udělala 22letá závodnice o víkendu v Praze, při Evropském poháru handicapovaných cyklistů neměla na mokré trati soupeřky. Premiérově se postavila na zlatý stupínek.
"Počasí dobrý, dobře se mi dýchalo," pochvalovala si déšť a zimu. "Ale jinak jsem měla hrozný strach, hlavně ve sjezdech. Já to na kole ještě moc neumím a zvlášť na mokru. Nejhorší je, když je tam zatáčka, to úplně zabrzdím, a pak se zase musím rozjíždět."
"Její slabina je jízda po rovině, tam ztrácí," prozradil kouč Zapletal. "Ale v kopci soupeřkám ujíždí." A na Strahově to bylo jasné, na náročném okruhu ujela druhé Němce Marzinkeové o víc než pět minut.
"Mám radost, nikdy jsem ji neporazila," usmívala se závodnice z Pardubic. "Tohle vítězství mi možná nadzvedne sebevědomí. Ale jenom trošičku, protože je co zlepšovat."
Trenér Zapletal lanařil dvaadvacetiletou slečnu, která přišla o pravou nohu při autonehodě v deseti letech, k cyklistice už na hrách v Pekingu. Jako vytrvalostní typ se přesně hodila na bicykl.
"Navíc ve vodě se trápila, výkonnost jí stagnovala, tak jsem jí nabízel, ať to zkusí," vzpomíná kouč.
"Nešlo mi to, stála jsem na místě," potvrdila Diepoldová.
Tak ji Zapletal před půl rokem posadil na kolo, nejdřív spinningové ve fitness centru, pak i klasické silniční, ukázal co a jak, jak řadit, předepsal tréninky.
"A já je teď plním," ujišťuje Diepoldová, studentka vysoké školy v Olomouci. "Tachometr nemám, ještě jsem si ho nestihla na řídítka přišroubovat. Ale šest měsíců jezdím každý den padesát kilometrů. Matematika mi nejde, tak si to spočítejte sám."
