„Byl jsem zapálený do motokrosu. Ale pak jsem si natrhl Achillovu šlachu a v rámci rehabilitace začal jezdit na kole,“ vzpomínal pro SBS Sport. Motorku má stále v garáži, jezdí na ni ale už jen ve volném čase mimo sezonu.
Jeho přerod ze závodníka v motorsportu na závodníka, který si musí vystačit s pohonem vlastního těla, byl tak hladký, jako by snad nikdy žádný jiný sport nedělal.
„Od malička jsem soutěživý, což se přeneslo i do cyklistiky. Rád závodím a vyhrávám,“ vysvětloval.
První závod jel jako šestnáctiletý v březnu 2015. Zářil na závodech doma v Queenslandu a o rok později už vyhrál juniorský národní šampionát.
Tím si řekl o smlouvu v kontinentálním týmu St. George a poprvé mohl porovnat síly na menších mezinárodních závodech.
Nationals are all over for 2016, I've had the best three days of racing and I'm stoked with each days results. @chronis71
„Měl jsem obrovské štěstí, že jsem mohl jezdit za St. George. Manažer Brett Dutton a zkušení kluci v týmu mi od začátku hodně věřili,“ ocenil. Za vloženou důvěru se Groves odvděčil na čínském závodě Kolem Fu-čou, kde získal první profesionální vítězství.
Další dvě sezony strávil v development týmech, než si ho do sestavy vybrala worldtourová stáj Mitchelton-Scott (dnes Jayco AlUla). Tou dobou už měl pověst velkého talentu australské cyklistiky.
Yesterday I got my first UCI win at the Tour of Fuzhou. Can't thank my team enough for their support. Stoked.
A ne nadarmo.
Hned na začátku roku 2020 ovládl dvě etapy na Jayco Herald Sun Tour, na následném silně obsazeném závodě Kolem Spojených arabských emirátů ho v dojezdu čtvrté etapy porazili pouze Dylan Groenewegen, Fernando Gaviria, Pascal Ackermann, Sam Bennet a Caleb Ewan. Tedy ti nejlepší sprinteři pelotonu. A například Arnaud Démare nebo Mark Cavendish skončili až daleko za ním.
Možná, že by stačilo pár závodů, aby se v hromadných dojezdech těch největších klání mladý Australan prosadil na první místo, jenže pandemie koronaviru tehdy způsobila půlroční závodní pauzu a po ní už Groves do konce sezony nezářil tak jasně jako předtím.
Přesto zůstával klidný. Nenechal se frustrovat oslnivými výsledky vrstevníků Tadeje Pogačara, Egana Bernala nebo Remca Evenepoela.
„Když jste tak super talentovaní jako oni, vše vypadá jednoduše. Ale já si nemyslím, že všichni mladí jezdci dokážou rovnou vyhrávat,“ přemítal. „Nečekám, že začnu hned vítězit. Nejdřív musím ve World Tour získat sebevědomí,“ uvědomoval si.
Své kvality naplno prokázal loni na jaře, když vyhrál druhou etapu Kolem Turecka. Před Jasperem Philipsenem, Bennetem, Ewanem... Tehdy potvrdil všechny naděje, které do něj tým i celá australská cyklistika vkládaly.
Razítko svému vzestupu mezi nejlepší rychlíky pelotonu přidal na Vueltě, když v jedenácté etapě přespurtoval Madse Pedersena i belgického šampiona Tima Merliera.
Od motokrosu přešel k cyklistice. Teď Groves drží naděje BikeExchange |
Na rozdíl od svého krajana Michaela Matthewse se nerozhodl trávit celou kariéru v domácím worldtourovém týmu a před letošní sezonou přešel z Jayca do belgického Alpecinu.
Přestože mu muselo být jasné, že v něm bude vždy až za Philipsenem a především Mathieu van der Poelem.
Když ale letos dostal příležitost jet na sebe, většinou ji nepromarnil. V březnu na Kolem Katalánska zapsal dvě vítězství. Na Giru byl dvakrát třetí, než konečně v páté etapě do Salerna předčil Pedersena i Jonathana Milana.
V červenci pak musel z domova sledovat, jak jeho stáj drtí konkurenci v hromadných dojezdech na Tour. Philipsen ovládl čtyři etapy, v dalších dvou byl druhý a zelený dres získal s více než stobodovým náskokem.
Na právě skončené Vueltě ho Groves téměř do puntíku napodobil.
Do Španělska přijel s týmem složeným jen pro něj a jeho úspěchy, čehož plně využil. Suverénně zvítězil v prvních dvou hromadných dojezdech a sbíral body do soutěže o zelený dres. V dalších sprinterských etapách ho ale štěstí opustilo – špatná pozice, spadlý řetěz, zdržení kvůli pádu.
Až v nedělním dojezdu do Madridu opět jeho zelený dres zazářil na prvním místě. Po obrovském úsilí v šestičlenném úniku dokázal přespurtovat Evenepoela a udržet za sebou Filippa Gannu z Ineosu i letící peloton.
„Úžasné finále! Takové závodní umění se jinde nevidí. Spektakulární!“ hřímal do mikrofonu komentátor britského Eurosportu Carlton Kirby.
TŘETÍ TRIUMF. Kaden Groves posílá své kolo na pásku závěrečné etapy Vuelty do Madridu
25 z 29 vítězství v této sezoně zařídili týmu Alpecin-Deceuninck tři jezdci: Mathieu van der Poel, Philipsen a Groves.
Žádná jiná stáj z popředí žebříčku UCI tak krátký jmenný seznam vítězů nemá. Alpecinu ale silné trio stačilo k tomu, aby ovládl dva jarní monumenty a získal zelený dres na Tour de France i na Vueltě.
Budou podobné hody pokračovat i v dalších sezonách?
Groves i Philipsen mají smlouvu ještě na příští rok, van der Poel do sezony 2025. Philipsen zatím neabsolvoval Giro, Groves naopak čeká na premiéru na Tour. Dostane Australan příležitost zazářit i tam, nebo se bude muset podřídit úspěšnějšímu týmovému kolegovi?
Nad tím si nejspíš lámou sportovní ředitelé hlavy už nyní.
