Jakoby neradostná grimasa v jeho obličeji vystihovala celou sezonu. "Nevyšla mi podle představ," přiznává světový šampion v omniu z roku 2007 před dnešním cyklokrosovým závodem ve Střeni, kde obhajuje loňské prvenství.
V jaké formě přijedete?
Byl jsem čtrnáct dní nemocný. Začalo to už Evropou. Docela dlouho jsem nic nedělal, teď se snažím chodit do posilovny. Myslím, že přijedu v lepší formě než ostatní kluci, kteří mají teprve konec sezony.
Viróza vám pokazila i mistrovství Evropy v Gentu. Smůla se vás v téhle sezoně prakticky nepustila.
No, v zimě jsem měl bolavé koleno a už jsem se bál, že mi ujíždí vlak. Ale naštěstí se silniční sezona pro mě docela dost rozjela. Byl jsem na bedně ve spoustě závodech oproti minulému roku. Formu jsem plánoval na mistrovství Evropy, ale stala se má klasika – jako každý rok jsem byl před Evropou nemocný. Na mistrovství republiky v Motole je špatné klima. Chytl jsem průdušky, dutiny a už se nemoc se mnou táhla.
Nenapadlo vás Střeň raději vynechat?
To ne. Když jsem minulý rok viděl složení cyklistů, kteří ve Střeni byli, nedá se odmítnout. Už jen proto, že jsem domácí.
Vždyť Střeň je de facto jen exhibice. Co na ní závodníky tolik láká?
Pořadatelé Michal Frantík s Davidem Kupkou se do závodu pořádně obuli, chtějí pokračovat v tradici. Dávají do toho spoustu času a energie. Je to hezký závod, na kterém se sejde spousta profíků. Nenajde se tady jiný závod, kde by se sešlo tolik nejlepších lidí.
Takže Střeň považujete spíš za posezonní zábavu než závod?
Spojí se užitečné s příjemným. Všichni se sejdou, poklábosí a zazávodí si. Ve Střeni je to super.
Závodu se účastní i amatéři. Může být pro profesionály konfrontace s nimi něčím zajímavá?
S amatéry je to pořád dokola – celý rok trénují, závod berou prestižně a kolikrát si člověk musí hrábnout, aby se nenechal předjet. Hobíci můžou jet i na krosových kolech, se kterými to hrnou po asfaltkách (usmívá se). Třeba takový Ivo Hromádka a spol jsou docela dobří. Ve finále si s nimi poradíte, ale je to zajímavé.
Máknete si?
Určitě. Chtějí si porovnat schopnosti třeba s Kreuzigerem nebo Raboněm. Exhibice je kolikrát horší než normální závod. Všichni se chtějí ukázat. Takže je dvakrát rychlejší tempo, než by mělo být, a už zavodíte naplno. Nemůžeme si nechat líbit, aby kolem nás frnkli.
Byla by to potupa?
Potupa ne, ale jsme v roli favoritů, tak si nemůžeme nechat líbit, aby nám ujel, s prominutím, nějaký hobík o půl minuty.
Vždyť jste pro každou srandu. Na Horním náměstí v Olomouci jste dokonce překonával výškařskou laťku.
To bylo super! Zase jsem poznal spoustou nových lidí. Skákal jsem šipkou, prostě bomba. Pro srandu jsem, ale předjíždět se jen tak nenechám. (usměje se)
Věříte si na obhajobu prvenství?
Chtěl bych vyhrát. Uvidíme, jak to půjde. Třeba na trati párkrát lehnu a dopadne to jinak.
Jsou na trati zrádná místa?
Jeví se jako jednoduchá, ale bahno je hodně členité. A v tom kolo moc nejede. (směje se) Pro mě coby dráhaře je závod trošičku silovější. Když vyjde počasí, bude to hodně rychlé. A pokud terén roztaje, bude to bolet klasicky jako každý rok.
Ve Střeni nejdříve startují děti, které se mohou setkat s hvězdami české cyklistiky. Je tohle způsob, jak je přilákat k aktivnímu závodění?
Hlavním problémem cyklistiky je nedostatek financí a propagace. Trošičku se sice začíná medializovat, ale vše je o penězích. Chyba je, že cyklistika nemyslí na mladé. Je strašně málo mládežnických center.
Nábory ve školách se dělají?
Dělají. V Praze se do toho jeden kluk od nás zaangažoval, vytiskl letáky do škol a podobně. Akorát pak přišlo asi šest zájemců. Ale aspoň to. Třeba v mládežnickém centru v Brně bývaly nábory. Děti trénovaly na dráze bez provozu. Už to bohužel tady prostě vymizelo.
Je pravda, že jste mnohem víc populárnější v cizině než v Česku?
Rozhodně. V Česku nás cyklisty nikdo nezná, přijedeš do Německa, Itálie a znají vás všichni. Jednou jsi mistr světa, tak po vás chtějí autogramy, kartičky.
