Jste zklamaný z výkonů vašeho týmu Discovery Channel?
Těžko říct. Nestrávil jsem s nimi moc času, abych je mohl hodnotit. V úterý jsem je zastihl v hotelu v temné náladě, řekl bych až pohřební. Nic jsem jim neříkal, chápu to zklamání. Ale je to pro ně výjimečný rok, něco jako přestupný. Všechny týmy, co znám, si tím někdy prošly. Tohle jsou těžké momenty. Jen si vzpomeňte na Banesto po odchodu Induraina (stáj pětinásobného vítěze Tour později zanikla).
Tour ztratila i Ullricha a Bassa. Co si myslíte o jejich případu? Zatím je nikdo z dopingu neusvědčil, přesto nesměli startovat.
Bylo okolo nich dost spekulací už pár týdnů před Tour. Víte, já to nemám rád. Stojím za nimi, věřím jim, uznávám je. Kdyby Ullrich vyhrál, byl by to velký příběh. A Ivan, to je můj kamarád. Potkal jsem cestou z hor jeho sestru a potvrdila mi, jak těžké období prožívá. Ale pro jejich týmy bylo asi důležité je stáhnout.
Jaká zůstala Tour bez pěti nejlepších loňských cyklistů? Nebude letošní vítěz podřadný?
To by bylo hodně nespravedlivé. Pozor! Ti kluci trénují jako blázni, dělají pro to všechno, perou se. Vítěz bude každopádně skvělý cyklista. Pořád bude někdo říkat: Hele, chyběl ten, a co tenhle. Ale kdo doveze žlutý trikot do Paříže, má ho a zaslouží si ho. Ať se děje cokoliv.
Chybí vám závodění?
Byl jsem na závodech Okolo Georgie, Okolo Kalifornie. Viděl jsem Giro v televizi. Sleduju to dění, baví mě to. Ale nemám žádné výčitky, že jsem odešel. Tour de France pořád miluju a jsem rád, že tu můžu být.
Znamená tenhle závod pro vás celý život? Vyhrál jste ho sedmkrát, nikdo to nedokázal víckrát.
Nikdy nezapomenu na proslov Jean-Marie Leblanka (jeden z šéfů závodu) před letošním startem. Skutečně nikdy, dokud budu žít. Říkal, že je správný čas a že je šťastný, že s odsunutím Armstronga jeden režim skončil. Že přišla doba nových tváří a podobné bláboly. Abych byl upřímný, pod naší vládou to přece nebyly pro Tour tak špatné časy, ne? Zavolal jsem mu, popřál hodně štěstí a dodal, že je mi líto, co se všechno odehrálo. Odpověděl, že zavolá za chvilku. A už nikdy nezavolal.
Narovná se někdy tenhle vztah?
Chtěl bych to, ale vypadá to hodně komplikovaně. Mám na mysli můj vztah k ASO (pořadatelé Tour, kteří v podstatě přijali všechna Armstrongova obvinění z dopingu) a L´Equipe (francouzský sportovní deník, který Armstronga několikrát nařkl z dopingu). Všichni víme, co spolu s ministrem sportu dělají. Leblanc říká, že mi nevěří od roku 1999, kdy jsem se vyléčil z rakoviny a poprvé vyhrál. Jenže ta zpráva z Antidopingové agentury má 132 stran a je tam všechno jasně popsané.
Jestli to nepochopil, asi ji nečetl.
Vzal jste tedy někdy i v rámci léčby EPO?
Ne...
Francouzi vás nemají rádi, jako byste jim vykradl národní pokladnici. A vy jste se do nich pěkně pustil při nedávném moderování večera v Kodak theatre v Los Angeles. Urazil jste francouzské fotbalisty, jejich pýchu. Bylo to správné?
Nelituju toho. Lituju jen toho, že moje řeči nebyly korektně a celé přeloženy. Udělal jsem deset nebo dvanáct vtipů, i sám ze sebe jsem si střílel. Bode Miller se taky smál (Armstrong řekl, že sjezdaře vítá a diví se, že je střízlivý a udrží se na židli). Lidi mají vtipy rádi a Američané ty na Francouze zvlášť. Udělal bych to znovu, proč ne.
Zdejší noviny vás přivítaly dost hrubě, vaším slovníkem: Vítej, pitomče.
A to se mi líbilo. Pořád mám rád Francii, tyhle lidi, kulturu a jejich zvyky.
Troufl byste si ještě odjet na Tour pár etap?
Mám pořád svoje kvality, ale nemůžu už znovu začít. Chybělo by to zázemí týmu okolo, celá atmosféra fungování toho všeho. To prostě nejde. Navíc mám už úplně jiné motivace.
Jaké?
Mám osobní cíle, jako když jsem jezdil na kole. A při jejich naplňování, především v boji s rakovinou, prožívám stejné pocity. Když se chystám na důležité jednání nebo schůzi ve Washingtonu, jsem stejně nervózní jako před startem závodu.
A jinak?
Běhám, plavu, jezdím na kole i na kajaku. Nechci ztloustnout.
Přesto, zkuste si tipnout, jak by dopadla Tour 2006, kdybyste byl na startu?
Jsem v důchodu. Nejsem tam a ani nechci být. Nechme vyhrát nového šampiona.
