Brzy jste se ztratil ze záběrů televizních kamer. Co se tedy s vámi na trati do Roubaix dělo?
Měl jsem vyloženě špatný den. Už se to ve mně celý týden pralo. Nebyl jsem zdravý, musel jsem od úterka brát antibiotika. Věřil jsem, že se z toho dostanu včas a že to v závodě bude dobré. Ale tělo prostě řeklo dost.
O nemoci jste předtím nemluvil. Z taktických důvodů?
Nechtěl jsem se o ní moc bavit, protože pak bych na to dostal sto otázek. Ale už od startu na Tirrenu-Adriatiku se ve mně cosi drželo, protože pořád to šlo se mnou nahoru dolů. Také v týdnu po San Remu jsem se cítil dost podobně jako teď. Prostě už jsem se z toho tentokrát nedostal a Roubaix bylo vyvrcholením všech těch problémů. Ještě ze začátku, po nějakých 120 kilometrech, jsem si myslel, že by to mohlo dobře dopadnout. Ale jakmile jsem pak musel zrychlit, věděl jsem, že to dobré nebude.
Když došlo 114 kilometrů před cílem k hromadnému pádu, který rozdělil peloton i favority, zůstal jste vzadu se Saganem a Cancellarou. Kdy jste s jejich skupinou ztratil kontakt?
Na Arenbergu jsem se ocitl za dalším pádem, ke kterému došlo. Tam jsem ztratil a od Arenbergu už jel v další skupině, se kterou jsem se pak dostal až do cíle. Hledal jsem někde týmové auto a místo, kde bych mohl zabalit, protože jsem se doopravdy hrozně trápil a každá kostka mě bolela. Ale nebyla jiná možnost než dojet do Roubaix na kole. Takže jsem vydržel a protrpěl si to. Když už jsem byl v tom pekle, prožil jsem si ho až do konce, i ve špatný den. Ale tentokrát mě to bolelo víc, než když jsem loni skončil druhý.
Všechny doprovodné vozy Etixxu byly před vámi, proto už vás neměl kdo nabrat?
Jo, při tomhle závodě i týmová auta přejíždějí co nejrychleji dopředu, aby ti první měli včas bidony i jídlo. Nečekají a jedou na další sektor.
Jaké byly vaše první myšlenky v cíli?
Úplně nejdřív jsem se zajímal, kdo vyhrál. Když jsem zjistil, že Tom (Boonen) nevyhrál, bylo to velké zklamání. Když jsem potom zpětně viděl spurt, pomyslel jsem si, že je to obrovská škoda.
Přesto je to pro Toma Boonena po poněkud protrápeném jaru velký comeback do popředí, ne?
To ano. On se soustředil především na tenhle závod a doopravdy do něj dal všechno. Od říjnového pádu a zranění se Tom motivoval především tím, že chce vyhrát Roubaix. A byl k tomu hodně blízko.
Co jste říkal průběhu celého závodu? Málokdo by předpokládal, že dva topfavorité Cancellara a Sagan zůstanou tak brzy odděleni od čela a už se tam zpět neprobojují.
A že vítězem bude cyklista ze skupiny, která odjela po 70 kilometrech... To se nestává. Ale tohle je doopravdy nevyzpytatelný závod. A podle toho, co mi říkali kluci, Hayman jel závěr vážně dobře.
Jaký teď bude váš další program? Upravíte ho?
Až se zítra vyspím, rozmyslím se. Nejdřív ze všeho se musím dát do pořádku. V tomhle stavu zatím nemá smysl přemýšlet o nějaké z ardenských klasik.
