Chvíle, kdy se peloton zhruba 60 kilometrů po startu rozpojil, nebyly na televizních obrazovkách vidět. Co se tedy stalo?
Tam jsem to docela podělal. Ani nevím, co se přesně stalo. Zastavil jsem, že se vyčurám, myslel jsem si, že na to může být dobrý moment. Jenže najednou se balík natáhl a já vůbec nevěděl, co se děje. Tak jsem se ani nevyčural, naskočil jsem hned na kolo, ale stejně jsem zůstal vzadu. Za zatáčkou vidím, že je před námi hrozně velká díra a že celý náš tým zůstal za ní. Ze tří skupin, které se udělaly, jsme byli až v té třetí, za Dumoulinovou skupinou..
Sami jste si ztrátu sjížděli? Pomohl vám nikdo?
Ne, nikdo. Celý náš tým tahal, nikdo jiný nepomohl. V jednu chvíli nám do vysílačky hlásily, že máme pět minut ztrátu. Tehdy jsem si říkal: To je konec, to jsem ale blbec. Byl jsem psychicky docela v háji. Nakonec jsme ale makali a dotáhli se zpátky.
Načež jste měl v závěrečném kopci i mnohem víc sil než Tom Dumoulin, který absolvoval podobnou stíhací jízdu.
Ale rozhodně bych neřekl, že to byla dobrá taktika, co jsem dneska udělal. (zasměje se). Něco podobného se mi stalo letos už na Katalánsku (tehdy se také po startu rozpojil peloton a Hirt dojel v poslední skupině mimo časový limit - pozn. red.). I proto jsem měl v hlavě, že jsem to zase takhle podělal.
Zato na konci etapy jste se opět mohl radovat z vrchařské formy, ne? Přijel jste do cíle v Piancavallu společně s Quintanou a Nibalim, usilujícím o titul.
Jo, to je určitě příjemné. V kopci už jsem se znovu cítil dobře. Když etapu nepokazím takticky, nebo neudělám nějakou hloupost, je to tady se mnou fakt dobré. Cítím, že nohy jsou silné, dokonce bych řekl, že jsou etapu po etapě lepší. Mým nohám by možná prospělo, kdyby mělo Giro ještě další, čtvrtý týden.
S takovým návrhem by drtivá většina soupeřů nesouhlasila.
A moje hlava taky ne. Ta už by další týden určitě nechtěla.
