„Pád v pelotonu, na zemi je taky Kreuziger,“ hlásil jako první Thomas Voeckler, kdysi francouzský šampion, nyní reportér na motocyklu.
Další ze série úterních karambolů poslal českého cyklistu ve sjezdu k zemi. „Někdo hodil v pelotonu vlnu a já si líznul kolem. Ustál bych to, ale kdosi další do mě skočil zezadu, takže jsem udělal lehké salto vpřed. V 60kilometrové rychlosti naštěstí nedáte při pádu těžkou ránu, ale spíš se sklouznete.“
Zpravodajství z 16. etapy |
Z pravého lokte a kolene i z na jaře zraněného ramene mu tekla krev, kolo měl nepojízdné, dostal tedy náhradní od týmového kolegy Steva Cummingse. Ten je o šest centimetrů vyšší a o šest kilogramů těžší. „Nešlo o ideální řešení, ale v té chvíli nejrychlejší. Bylo to tam hodně hektické.“
Zahájil zoufalou stíhací jízdu za pelotonem, který už nabíral obrátky k hromadnému spurtu. „Proto bylo hrozně těžké vrátit se zpátky. Pomáhali mi Ben King a s ním i jiní kamarádi, které mám v pelotonu z minulých let.“
Ztratil minutu, což však nebylo v tu chvíli nejdůležitější. Zmizel za cílem v týmovém autobusu Dimension Data, po chvíli opět vyšel ven a šel se vyjezdit na trenažeru. Týmový lékař mu prohmatal odřené části těla, ohýbal klouby.
Bolí to?
„Není to ideální,“ odvětil Kreuziger.
Přesto se snažil vyjíždět dál.
Šéf týmu Doug Ryder jej starostlivě obskakoval. „Snad Roman bude v pořádku,“ říkal pak. „Stále je v závodě, díky bohu. Zůstal i čtrnáctý celkově. Ano, něco ztratil, ale tvrdě bojoval, aby se vrátil zpět.“
Ryder si předtím velmi užíval Kreuzigerova postupu pořadím. Nyní se opět snažil naladit svůj tým do optimismu: „Bude O.K. Je z Česka a vyroben ze železa. Roman je supertvrďák.“
Nebyl jediný, kdo odnesl nástrahy dne, jenž podle rovinatého profilu neměl patřit k nejtěžším.
Do Nimes na jih Francie dorazila z Afriky vlna tropických veder, rtuť teploměru se drala ke 39 stupňům Celsia. Na startu u starověkého amfiteátru se jezdci do poslední možné chvíle schovávali v klimatizovaných autobusech nebo ve stínu ve sponzorské vesničce.
Podobná výheň panovala v Nimes i při 13. etapě Tour 1950, kdy s úžehem zkolaboval v úniku jedoucí Abdel Kader-Zaaf z týmu Severní Afriky. Padl tehdy z kola a zůstal ležet, diváci ho přenesli do stínu pod strom. Když se probral, chtěl se vrátit do závodu – a vyrazil opačným směrem. Přivolaní lékaři Kadera-Zaafa vzápětí nekompromisně ze závodu stáhli.
Tour de France 2019Speciální příloha iDNES.cz: zpravodajství, rozhovory, reportáže, komentáře, startovka, přehled etap, historie závodu, ... |
„Vedro si dnes vybere daň od každého,“ tvrdil před úterním startem průběžně čtvrtý Steven Kruijswijk z Jumba. Jakob Fuglsang z Astany varoval: „V tak obrovských teplotách můžete i za malou chybu zaplatit vysokou cenu.“
Jakoby tušil: 27 kilometrů před cílem se Dán při pádu praštil do hlavy a ocitl na zemi, šly na něj mdloby. Kolem něj se semkl takřka celý tým Astana. Záhy bylo jasné, že nemůže pokračovat.
Devátý muž pořadí a před startem Tour u bookmakerů třetí největší favorit závodu opustil v sanitce kolbiště.
Vyšetření prokázala, že si nic nezlomil. „Ale ta bolest byla příliš velká,“ vzkázal Fuglsang.
Cyklisté si lili na trati ledovou vodu do přileb i na krk nebo se svlažovali punčochami naplněnými ledem.
„Jako bychom závodili v troubě,“ poznamenal Peter Sagan.
„V takovém počasí piju jen vodu nebo drink se spoustou cukru,“ vykládal Kreuziger. „A zhruba každou půlhodinu musíte při etapě něco malého sníst, i když se tělu ve vedru nechce.“
Dodržoval, co si předsevzal.
„Bohužel, byl to bláznivý den,“ řekl Ryder. „Řada jezdců už byla z vedra mentálně unavená, přišly pády a postupně postihly také spoustu velkých závodníků: Thomase, Quintanu, Fuglsanga, Romana.“
Kreuziger podotkl: „V mém případě byla asi na vině i velká rychlost a nervozita, sprinteři cítili možná poslední šanci před Paříží. To se pak chyba může stát.“
Ve chvíli, kdy v průběhu dne vzdal Fuglsang, se český cyklista virtuálně posunul na 13. místo pořadí, jenže po ztrátě kvůli vlastnímu karambolu jej předstihl Dan Martin z týmu Emirates.
„Nejde o právě ideální začátek posledního týdne,“ ulevil si Kreuziger. „Ztráta je mrzutá, ovšem důležitý bude můj stav ráno. Přišel jsem o hodně kůže. Zaledujeme to a budu doufat, že ve středu to bude dobré.“
Večer z hotelu na Instagram připsal: „Budu bojovat až do Paříže a uvidíme, co z toho vzejde.“
Ani středeční etapa z Pont du Gard do Gapu by neměla profilem patřit mezi klíčové. Nicméně vedro společně s únavou budou dál bušit do mnoha vyčerpaných i potlučených těl.