Dennis má doma dva duhové trikoty mistra světa v časovce z let 2018 a 2019. Aspoň na jeden den oblékl dres lídra na všech třech Grand Tour.
Ale moment, který z Dennisovy kariéry zůstává nejvíce v paměti, se s žádným z jeho triumfů nespojuje.
Naopak, patří k jednomu z nejpodivnějších okamžiků v silniční cyklistice posledních let.
Tour de France 2019, 12. etapa, první pyrenejská.
Dennis z ní odjel osmdesát kilometrů, pak v občerstvovací zóně sesedl z kola a odmítl dál pokračovat. Nebavil se ani s novináři, ani s lidmi ze svého tehdejšího týmu Bahrain. „Nechci s vámi mluvit, končím!“ opakoval zmatenému sportovnímu řediteli Gorazdovi Štangeljovi.
Ještě ten den závod opustil, bez slova vysvětlení. Za Bahrain už neodjel ani jeden závod, v září si zajistil druhý titul mistra světa v časovce na kole své předchozí stáje BMC a záhy oznámil přestup do britského Ineosu.
Z jeho rozhovorů nakonec vyplyne, že v Bahrainu nebyl spokojený s vybavením a frustrovalo ho, že tým jeho připomínky neřeší.
Proč jsi vzdal? Nechci s vámi mluvit. Jak mistr světa záhadně zmizel z Tour |
Musel ale kvůli tomu odstupovat z největšího závodu světa? A muselo to být tak dramatické?
Chtělo se mi z toho brečet
„Rohan je občas zvláštní chlapec,“ přiznal tehdy na Tour Štangelj.
Zvláštní, divoký, výbušný, jak ukázal na jaře 2020, když už nevydržel přísná proticovidová opatření a porušil karanténu. „Den 34 – ruply mi nervy a šel jsem ven. Covid-19 mi může políbit, stejně jako karanténa,“ napsal na své sociální sítě společně s fotografií ze svého auta.
Za okamžik už ale příspěvek smazal a následně zrušil i své profily na X a Instagramu.
Kníže Rohan. Bouřlivák z Austrálie, který chce zlatý časovkářský hattrick |
Dennisova kariéra ale nejsou jen tyto přešlapy.
Poprvé uchvátil cyklistický svět, když ovládl prolog Tour 2015 a oblékl se do žlutého. Trasou v Utrechtu tehdy prolétl rychlostí 55,4 km/h, což je dosud nepřekonaný rekord. Zakončil tím trpké období druhých míst.
„Do té doby jsem byl v časovkách asi desetkrát druhý, chtělo se mi z toho brečet. A hlavně to bylo téměř pokaždé za někým jiným, takže jsem už začal pochybovat, jestli se mi vůbec někdy podaří vyhrát,“ vyprávěl.
Od té chvíle začal být v časovkách neporazitelný.
Tedy až na vrcholné závody. V nich se jednomu z nejlepších tempařů pelotonu vždy něco pokazilo. Defekt na mistrovství světa 2015, zlomená řídítka na olympiádě 2016, pád na MS 2017.
Rohan Dennis se zlatou medailí pro mistra světa.
Až na světovém šampionátu v Bergenu 2018 konečně potvrdil svou famózní formu. V té sezoně vyhrál šest z osmi časovek, do kterých nastoupil.
Stres za to nestojí
Kromě tempařských závodů mu ale vždy svědčily i hory. Svá první profesionální vítězství sbíral v kopcovitých etapách a když si na olympiádě v Riu vybral v časovce další porci smůly, začal přemýšlet o změně disciplíny.
V hlavě se mu zformoval plán na přeměnu v jezdce na celkové pořadí, tak jako se to v minulosti podařilo Bradleymu Wigginsovi, Chrisi Froomovi nebo Tomu Dumoulinovi.
Hned na jaře 2017 se změna jídelníčku a přípravy projevila, když dojel druhý na etapáku Tirreno-Adriatico. Za sebou nechal Thibauta Pinota, Primože Rogliče nebo Gerainta Thomase.
O rok později vezl na Giru čtyři etapy růžový dres a až do 18. etapy se držel v nejlepší desítce, nakonec italskou Grand Tour dokončil na 16. místě.
Rohan Dennis ovládl úvodní časovku na závodě Kolem Švýcarska.
A v roce 2019 skončil druhý na Kolem Švýcarska, pouhých devatenáct sekund za pozdějším vítězem Tour Eganem Bernalem.
Tím ale Dennisovy dny jezdce na celkové pořadí skončily.
Po rozchodu s Bahrainem nemohl v Ineosu počítat s tím, že by dostal mezi Bernalem, Thomasem a Froomem prostor. Sám navíc cítil, že jeho tělo přeměnu ve vrchaře nezvládá. Měl strach, že si z neustálého hubnutí způsobil poruchu příjmu potravy.
„Došlo to do bodu, kdy jsem se po jednom pivu cítil provinile, a tak jsem další den nejedl vůbec. Zároveň ale hodně trénoval, a protože mi to nešlo, znovu nic nesnědl. Nakonec jsem se nacpal k prasknutí. Říkal jsem si, že jsem nicka, cítil se hrozně a takhle stále dokola,“ popisoval v roce 2020.
Proto své ambice na vítězství na Grand Tour raději opustil. „Nejsem si jistý, jestli stojí všechen ten stres za to.“
Sebevědomí až na půdu
Hned v říjnu 2020 v covidovém ročníku Gira ale předvedl úžasný výkon jako pomocník Taa Geoghegana Harta. V etapě přes Stelvio odpáral svým tempem od lídra Ineosu všechny jeho konkurenty až na Jaie Hindleyho. Díky tomu smazal Hart téměř vše ze své tříminutové ztráty na růžový dres a položil tím základ pro své pozdější celkové vítězství.
Na olympijských hrách v Tokiu získal Dennis bronzovou medaili. Zároveň si ale uvědomil: vítězství není všechno.
Jako by to byl první náznak změny myšlení. Z hladu po vítězství k poklidnému rodinnému životu.
Poslední dvě sezony strávil v týmu Jumbo-Visma. Čím dál víc ale chtěl být doma v Andoře se svou ženou a dvěma dětmi. Nebýt většinu roku na cestách. Stavět lego, kterého už má tolik, že si málem některé sady koupil dvakrát, protože v nich ztrácí přehled.
A taky mu připadalo, že do současné cyklistiky přestává patřit. „Závody jsou teď mnohem méně předvídatelné. Vše to začalo s Remkem Evenepoelem. Zaútočil šedesát kilometrů před cílem a já si říkal: Proč útočíš tak brzo?! Přestaň otravovat! Ale on pak vyhrál a mě napadala samá sprostá slova,“ líčil v rozhovoru s Mattem Stephensem.
„Ti mladí kluci mají sebevědomí až na půdu. Z ničeho si nic nedělají. Když jeden den prohrají, druhý den jdou do toho znovu. Já bych na jejich místě přemýšlel, co udělat lépe, a snažil se postupně vypracovat,“ jmenoval další rozdíl.
Možná symbolicky své poslední individuální vítězství získal právě překvapivým útokem. Ve druhé etapě lednového Tour Down Under nečekal na hromadný dojezd, kousek před cílem vystřelil před ostatní a slavil.
YES! @rohandennis wins the second stage of the Tour Down Under. What a power in that final km.
Rohan is also the new leader in GC.
•
•
•
#samenwinnen #teamjumbovisma
Pár dní na to oznámil, že letošní sezona bude jeho poslední.
Pak ještě dovezl Primože Rogliče v růžovém dresu do Říma a s časovkou na světovém šampionátu se rozloučil sedmým místem. Od září si už užívá sportovní důchod.
Je stejný ročník jako Peter Sagan a Thibaut Pinot. Zatímco Saganův odchod probírají média už od ledna a Pinotův poslední závod se změnil v jednu velkou dojemnou rozlučku, Dennis odešel v tichosti, téměř nezpozorován.
Přesto by se na něj nemělo zapomínat.
