Obvykle se zformuje hned na úpatí prvního kopce a zahlédnout v ní můžete i Marka Cavendishe, excelentního spurtéra, který na letošní Tour de France vyhrál už čtyři etapy. Poslední tři díly závodu strávil na chvostu pelotonu a nebylo o něm vůbec slyšet.
To vše ze dvou důvodů: zaprvé v kopcích patří k těm slabším, zadruhé v grupettu se lépe šetří síly. "Jakmile do něj patříte, přelezete hory relativně snadno," říká tradiční účastník Mark Renshaw, Cavendishův pomocník.
Ptejte sezpravodaje MF DNES Reportér Jiří Kratochvíl, který Tour sleduje přímo ve Francii, odpovídá průběžně na vaše otázky k nejslavnějšímu závodu světa ZDE. |
"Nejdůležitější je zachytit správný okamžik, kdy se grupetto formuje. Musíte si dávat pozor, abyste neodpadli z pelotonu příliš brzy, jinak se dostanete do opravdu vážných problémů."
Vážné problémy = nestihnout dojet do cíle v časovém limitu určeném organizátory. Počítá se jednoduše, k času vítěze se přičte určité procento (v závislosti na rychlosti vítěze), do nějž musí být všichni v cíli. Jinak nesmějí pokračovat v závodu. Ve středu byla maximální povolená ztráta 41 minut, grupetto dojelo s odstupem 35 minut.
Jak cyklisté vědí, kdy nejpozději musí přijet? "Hlásí nám to průběžně vysílačkami sportovní ředitelé, umějí to perfektně spočítat. Nepotřebujeme to na vteřiny, stačí třeba s rezervou pět deset minut," popisuje spurtér Bernard Eisel, jenž je v celkovém pořadí šestý od konce.
Tihle jezdci mají úplně jiné úkoly než útočit na celkový triumf. Většinou jde o domestiky (pomocníky hvězd) nebo elitní spurtéry.
V grupettu kdysi přejížděl kopce i Ján Svorada. "Musel jsem si zvyknout na velehory, vždycky mi dělaly problémy. Mezi profíky mi pár let trvalo, než jsem získal patřičnou vytrvalost, abych byl celý třítýdenní závod schopný objet," říká.
Cyklisté v grupettu obvykle netuší, jak se situace na čele závodu ten den vlastně vyvíjela. "Živě toho fakt moc nevidíme," usmívá se Eisel. "Proto si pak etapu pouštím večer v televizi."
