Na poslední Giro nemá nejpříjemnější vzpomínky. Před čtyřmi lety možná propásl životní šanci ho vyhrát. Tehdy si celý závod tak bedlivě hlídal Vincenza Nibaliho, až je oba obalamutil Richard Carapaz. Primož Roglič skončil třetí, zlomený, ale taky poučený.
„Proto teď neberu Giro jako závod mě a Remka Evenepoela. Pokud pojedeme jen proti sobě, může tu příležitost zase využít někdo jiný a těžit z toho. Nic takového už nechci zažít,“ vypráví jeden ze dvou jasně největších favoritů Gira.
Italská Grand Tour pro něj hodně znamená. Tady přece všechno začalo. Tady tenhle neznámý kluk, který kdysi skákal na lyžích, v roce 2016 vyhrál časovku v Chianti a začal psát svůj velký příběh.
„Giro má v mém srdci zvláštní místo,“ uznává nyní 33letý muž.
Slovinský cyklista Primož Roglič se raduje z vítězství v zádovu Kolem Katalánska.
V sobotu se na něm zase představí. S jasným cílem – vyhrát. Problém je, že mu v cestě bude stát jeden z mimozemšťanů současného pelotonu. Podle mnohých takřka nezastavitelný Remco Evenepoel. Mistr světa, vítěz loňské Vuelty.
A taky sok, se kterým se v poslední době potkával vlastně pořád.
Celý duben totiž byli oba zavření v hotelu Mount Teide Parador na Kanárských ostrovech, kde absolvovali vysokohorský kemp.
Katalánsko jako ochutnávka Gira. Jak si Roglič a Evenepoel chválí: Forma roste |
Každé ráno i večer se tak střetávali na chodbě hotelu, případně v restauraci či v bufetu ve frontě na jídlo. Pozdravili se, usmáli se na sebe, ale tím to skončilo. Nehráli spolu deskové hry, stolní tenis nebo karty.
Oba vědí, že až zítra sjedou ze startovní rampy v přístavu Fossacesia, budou bojovat o víc než o poslední kousek rajčete nebo okurky salátového baru v hotelu Parador.
„Tam jsme se potkávali, ale venku na kole jsme se před sebou ‚schovávali‘,“ culí se cyklista Jumbo-Visma. „Trénovali jsme každý sám, protože v příštích týdnech se uvidíme dost.“
Slovinský cyklista Primož Roglič slaví triumf v závodu Tirreno-Adriatico
Ne, Roglič není posedlý výkony svého velkého soka.
Soustředí se sám na sebe. Proto trávil děsivě dlouhých sedm týdnů odloučený od rodiny a každý den vyrážel až na sedmihodinové vyjížďky. Už jen to ukazuje, jak vážně start na letošním Giru bere.
„Jsem připraven,“ říká bez vytáček. „V kempu jsme udělali všechno, co jsme potřebovali. Teď jen doladíme poslední drobnosti.“
Drobnost rozhodně nepředstavovala jeho operace ramene po loňském těžkém pádu na Vueltě.
Žádné omezení už ale Slovinec nepociťuje. Před novináři dokonce několikrát zakroutil celou rukou, aby ukázal, že ho rameno nijak nelimituje.
Slovinský cyklista Primož Roglič (vlevo) a jeho belgický soupeř Remco Evenepoel.
I tak se většímu počtu závodů letos vyhýbal, podobně jako třeba jeho týmový kolega Jonas Vingegaard, který se soustředí hlavně na Tour. Prý ale rozhodně ne z toho důvodu, že by se bál dalších zbytečných pádů.
„Pokud takhle začnete přemýšlet, měli byste přestat závodit. Vždycky podstupujete nějaké riziko. Ale když jsem si vyhodnotil cíle sezony, dával mi tenhle program největší smysl.
Stojím si za tím, jakou přípravu jsme na Giro zvolili,“ říká.
Objel vlastně jen Tirreno-Adriatico a Kolem Katalánska. Oba závody vyhrál, v Katalánsku dokonce Evenepoela porazil. Z toho chce čerpat.
„Vždycky jsem říkal, že Remco je skvělý jezdec a musím ze sebe vydat to nejlepší, abych mu mohl konkurovat. Chci ho dostat a budu na tom pracovat den po dni,“ tvrdí.
Problém je, že se mu trochu bortí tým. O zraněného Wilka Keldermana přišel už dřív. Teď covid ze soupisky vymazal i časovkářského mistra světa Tobiase Fosse a věrného horského domestika Roberta Gesinka. I bez nich si bude muset Roglič v Itálii poradit, aby porazil muže, se kterým se nedávno pravidelně potkával v hotelové jídelně.
Tak jen pozor, aby se zase neobjevil někdo třetí.
