Potlučený Peter Sagan během závodu Paříž–Roubaix. | foto: ČTK

Bolesti a pády. Na Flandrech i při Roubaix. Sagan zažívá trpké loučení

  • 11
Do cíle zbývalo kolem sto padesáti kilometrů, když se to stalo. Na kostkovém sektoru z Viesly do Quiévy tvrdě spadl k zemi. Zprvu se v trávě kroutil bolestí, dres celý zašpiněný, z ran mu tekla krev. Pak se posadil a místo na kolo čekal na odvoz od týmového vozidla.

Poslední ročník cyklistického monumentu Paříž–Roubaix v podání slovenského šampiona Petera Sagana skončil neslavně.

„Pamatuju si, že jsem jel v balíku. Přede mnou se najednou objevilo bláto, podjelo mi kolo a už se nedalo nic dělat,“ popisoval.

Místo cílové pásky tak jezdec francouzské stáje TotalEnergies zamířil do nemocnice, kterou opustil až po pěti hodinách s otřesem mozku, odřeninami a naraženým kolenem.

Situaci ale bral s typickým nadhledem. „Střetl jsem se s bijcem McGregorem a takto jsem dopadl,“ porovnával pád s úderem od slavného MMA zápasníka.

Pochopitelně si však svou derniéru i on představoval jinak.

Peter Sagan na startu závodu Paříž–Roubaix.

Roubaix v roce 2018 vyhrál, jednou byl také pátý a šestý. Tentokrát sice vzhledem ke své už nižší výkonnosti i silným soupeřům v čele s pozdějším nizozemským vítězem Mathieu van der Poelem o dalším triumfu uvažovat asi nemohl, chtěl se ale rozloučit se ctí.

„Poslední Roubaix. Všechno je možné,“ předesílal před nedělním startem a těšil se na kostkové úseky, dojezd na ikonickém velodromu i potlesk tisíců lidí. Tedy přesně to, co si bezpochyby zaslouží.

Poslední rok šampiona. Osobní vzpomínky na nesmazatelnou stopu Sagana

Letošní sezona je pro slovenského showmana na silnici poslední. Už na konci ledna oznámil, že profesionálnímu pelotonu dá za pár měsíců sbohem a na sklonku kariéry se vrátí na horská kola.

„Vždycky jsem chtěl skončit na horském kole. Začínal jsem na něm, vděčím mu za hodně,“ prohlásil v den 33. narozenin a řekl, že by se v cross country rád podíval na olympijské hry v Paříži 2024.

„Už ale nebudu pod tlakem, jestli vyhraju, nebo prohraju. Zkrátka si to chci hlavně užít. Jdu do toho především kvůli sobě, kvůli nikomu jinému,“ dodával.

Peter Sagan na trati klasiky Milán-San Remo

Cyklistický svět se tak pomalu loučí s veselým mužíkem, který ho tolik obohatil.

Sagan na silnici slavil tři tituly mistra světa, sedmkrát zelený dres na Tour de France, ovládl monumenty Roubaix i Kolem Flander, byl nejlépe placeným závodníkem.

Fanoušky zase bavil odvážnými kousky. „Why so serious? Proč tak vážně?“ stalo se jeho oblíbeným heslem.

Tu si na kole poposkočil, jindy zase alpské stoupání vyjížděl jen po zadním. Vybudoval si image jako rocková hvězda. Není divu, že získal tolik fanoušků.

Jenže věk ani on nezastaví. „A já nikdy nechtěl být druhý Valverde a jezdit do čtyřiceti, padesáti. Proto na konci roku skončím,“ vyhlásil.

Vyhraju titul a skončím, vtipkuje Sagan. Nebo ne? O jeho budoucnosti bez kola

Jeho aktuální soutěžní kalendář by se tak dal nazvat rozlučkovým turné. Objíždí klání, na nichž v minulosti něco dokázal a která měl rád.

Za sebou už má nejslavnější klasiky Milán – San Remo, Flandry a naposledy i Roubaix. Do toho si střihl i jiné belgické jednorázové závody, italské Strade Bianche a v plánech pochopitelně nesmí chybět Tour.

Zatím je však otázkou, kolik radosti mu průběh sezony přinesl.

Nedokončil klasiku E3 stejně jako Flandry. V závodě, který v roce 2016 opanoval po úchvatném patnáctikilometrovém sólu, ho postihl hromadný pád po chybě Poláka Filipa Maciejuka. Následně absolvoval dalších třicet kilometrů, načež vzdal.

„Dopadl jsem na něco ostrého. Přímo na sval. Pořádně nemůžu ohnout nohu,“ popisoval Slovák tehdy.

Proto zprvu nevěděl, jestli se za týden stihne dát do kupy na Roubaix.

Podařilo se mu to, ovšem ani ve Francii si náladu nezlepšil.

„Nebylo to rozlučka, jakou bych si přál. Ale podobné incidenty jsou součástí závodů,“ uvedl. „Děkuju všem, kdo mi drží palce. Teď pojedu domů, oddechnu si a co nejdřív se vrátím na kolo, abych potrénoval na nadcházející závody.“

Byla by totiž škoda se loučit tak jako v posledních týdnech.