Seděli jsme spolu v potemnělém salónku pražského luxusního hotelu Le Palais. Kousek vedle byl pohodlně uvelebený jeho manažer a pravá ruka Gabriele Uboldi.
Hrál si s telefonem, poslouchal, občas se zasmál.
S rockovou hvězdou cyklistiky Peterem Saganem to nikdy nebyl problém. Tu vytáhl historku, jak s mámou a kmotrou jezdili na dovolenou do Prahy. Nebo tu, jak v mládí sbíral Pokémony. Taky přiznal, že si začíná připadat jako veterán.
Bylo jaro roku 2019.
„Motivace je stejná, změnily se jiné věci. Kdysi jsem byl možná dravější, měl jsem obrovská očekávání a myslel si, že je to všechno hrozně jednoduché. Prožil jsem v cyklistice několik fází. Nejprve jsem byl nováčkem, o kterém nikdo nevěděl a který začal vyhrávat. Pak jsem začal být favoritem a všichni se po mně začali otáčet. No a teď jsem trojnásobný mistr světa a nikdy už mě nikdo nespustí z očí,“ líčil.
Občas to bylo ubíjející, trochu mu to vzalo chuť závodit.
Roky nicméně plynuly, Sagan přestoupil z Bory do francouzského týmu Total Energies a na čtvrtek si v Argentině svolal všechna média. Chtěl jim oznámit budoucí plány, ve kterých už silniční cyklistika nefiguruje.
Sbohem, silnice. Sagan se po sezoně vrátí na horská kola, láká ho olympiáda |
Slovenský šoumen možná překvapeným žurnalistům řekl, že rok 2023 bude jeho posledním.
Vydá se do světa horských kol, ve kterých se bude chtít představit na olympiádě v Paříži.
„Nikdy nebylo mým snem stát se dalším Alejandrem Valverdem a závodit třeba do čtyřiceti nebo do padesáti. Ten okamžik, kdy se silnicí skončím, je tady,“ uvedl třiatřicetiletý cyklista.
Skončit chtěl už dřív
Ono se není co divit, Sagan konec zvažoval už dlouho.
Před šesti lety vlastně poprvé. Tehdy byl na začátku své éry v Boře a vlastně nevěděl, jestli ho závodění pořád baví. Ve své knize Můj svět popisoval, jak se to v jeho hlavě pralo. Jak hledal motivaci sbírat další a další triumfy.
I proto zkoušel nové věci. Třeba horská kola na olympiádě v Riu, jiný styl přípravy, poprvé taky italské Giro.
Ale tak úspěšným Saganem z let minulých už se nestal.
Přitom v jeho nejlepších letech byla radost ho sledovat.
Vyhraju titul a skončím, vtipkuje Sagan. Nebo ne? O jeho budoucnosti bez kola |
Nikdo před ním nedokázal třikrát za sebou vyhrát mistrovství světa. Ani legendy typu Eddyho Merckxe. Rekord vytvořil také na Tour, kde sebral sedm zelených trikotů, čímž překonal Erika Zabela.
Fanoušky ale bavil nejenom tím, jak si v závodech z ničeho nic nedělal a jak si při nich počínal.
Pověstné jsou jeho vtípky.
Tu si opravoval kolo za jízdy. Tu se v cíli nacpal bonbony a zapil to colou. Tu si vzal na pódium lyžařské brýle. Tu zase nahrál klip k filmové Pomádě, kde si zahrál na Johna Travoltu. Tu zase na nejtěžších kopcích v Evropě, které si vůbec můžete představit, fanoušky bavil jízdou po zadním kole.
A když se ho jednou reportéři ptali, jestli je takovým Zlatanem Ibrahimovičem cyklistiky, rozesmál je odpovědí: „Kdo je Ibrahimovič?“
Ve světě silniční cyklistiky zanechal tak nesmazatelnou stopu, že se na něj skutečně nikdy nezapomene.
Radost z maličkostí
Jestli toho mohl vyhrát víc?
Mohl, jistě, hlavně na nejslavnějších klasikách světa. Na druhou stranu, v jeho nejlepší formě proti němu často jel celý peloton.
O pohodáři Alaphilippovi, Saganově kole i stresu na Tour. Mechanik vypráví |
Bylo to závodění nikoliv ve stylu „Já chci vyhrát“, ale „Hlavně ať zase nevyhraje Sagan!“.
„Ale takhle to je. To je úděl trojnásobného mistra světa,“ krčil vždycky rameny.
V posledních letech se hned třikrát pral s covidem, taky zraněným kolenem, které ho vyhnalo z Tour. Tenhle prvotřídní technik najednou i více padal, než byl zvyklý. Jeho tělo více stávkovalo, nebylo tak odolné, jak byl celé ty roky zvyklý.
NA ZEMI. I takhle v posledních letech často Peter Sagan končil.
I proto ho spousta lidí už dávno odepsala. Přestal figurovat mezi největšími favority klasik, přestal být vynášen experty jako černý kůň etap či závodů.
Najednou byl mužem, se kterým se už příliš nepočítá.
„Cyklistika se v posledních letech dost změnila. Objevily se nové tváře, noví jezdci, samotné závodění je jiné,“ uznával.
A sám se začal radovat z maličkostí.
Kuchařka vypráví: Konzervativec Contador, zlatíčko Sagan. A co Kreuziger? |
Před minulou Tour ho třeba potřetí skolil covid, takže na start nepřijížděl v nejlepší formě. I tak dokázal bojovat se sprintery, byť ani jednou nedojel na pódiu a byl i předaleko od zeleného dresu, který měl v minulosti víceméně předplacený.
„Ale zase jsem tam byl, z čehož mám radost. Jedno z těch lepších umístění klidně mohlo dopadnout ještě lépe a mohl jsem třeba i vyhrát. To by zase názor spousty lidí na mou sezonu změnilo,“ tvrdil.
Teď ho čeká poslední rok, kdy bude fanouškům dělat radost.
„Proto jsem s prohlášením přišel už teď. Zaslouží si vědět, kdy opravdu skončím,“ říká.
V posledním roce objede svůj tradiční program včetně jarních klasik nebo Tour de France. Za dvanáct let v pelotonu posbíral 121 triumfů a pár jich ještě bude chtít přidat.
„Neberu tuhle sezonu nostalgicky. Budu se ji snažit objet na své nejvyšší úrovni, vybojovat ještě pár dobrých výsledků,“ říká.
Na horském kole se Peter Sagan objevil i v Teplicích.
Pak se vrhne na horská kola, na kterých kariéru vždycky toužil ukončit.
Kdysi na nich začínal a v posledních letech se na ně čím dál častěji vracel. Uzavřít tak bohatou kariéru v jeho milované disciplíně na olympiádě v Paříži bude symbolickou tečkou.
„Nepůjde o medaile nebo něco podobného, spíš o to, co chci udělat. Nepociťuju na sobě tlak, abych ještě něco vyhrál, ale takhle jsem kariéru vždycky chtěl ukončit. Chtěl jsem ji uzavřít podle sebe, a ne podle někoho jiného,“ vysvětloval.
Jak je libo, mistře.
