„Nemůžu se dočkat, až poprvé po asi sedmi týdnech šlápnu venku do pedálů. Zatím můžu jezdit pouze v Monaku, ale věřím, že i to bude parádní. Doufám, že se brzo uvidíme,“ vzkázal svým fanouškům na Instagramu.
Nebyl sám, kdo si první jízdu po týdnech v domácím vězení užíval.
Jeho týmový kolega Daniel Oss žertoval, že už ani neví, jaké to je jezdit po silnici. Podle Davida Martinelliho to byl podobný pocit, jako když přišel poprvé do školy. A Alessandro de Marchi zase nostalgicky zamířil na oblíbené stoupání Chialminis u Udine. „Tady jsem vyrůstal. Nemohl jsem pro svou první vyjížďku zvolit jiné místo,“ popisoval.
Pro Američana Chada Hagu byl první venkovní trénink plný překvapení. „Ten hukot větru v uších? Úplně jsem zapomněl, že je to taková síla. Bylo taky hodně zvláštní mít na sobě zase přilbu a brýle. A taky mě překvapil poník stojící na silnici ve čtvrt na sedm ráno. Toho na ergometru nepotkáte,“ smál se.
Právě ergometr byl v poslední době největším kamarádem mnoha cyklistických profesionálů.
Na něm se snažili udržet výkonnost na co nejvyšší úrovni i přesto, že netušili, kdy znovu vyjedou ven, natožpak kdy budou znovu moci závodit.
Někteří – jako třeba Chris Froome – využili dlouhé pauzy k rekonvalescenci. „Každý den jsem se zavíral do své jeskyně bolesti, jak říkám místnosti, kde mám všechny posilovací stroje i ergometr,“ popisoval čtyřnásobný šampion Tour. „Díval jsem se na své trofeje i obrázky po nehodě, to všechno mě motivovalo.“
Chris Froome
„Chrisovi určitě nevadilo, že byla sezona pozastavena ani že nemohl ven. Měl díky tomu dost času na to, vrátit se na svou bývalou úroveň. A to, jak ten chlap dřel… Nikdy jsem nic podobného neviděl,“ kroutil hlavou šéf týmu Ineos Dave Brailsford.
Froome, podobně jako Sagan a mnoho dalších profesionálů bydlí v Monaku, kde od pondělí platí mírnější opatření. Díky tomu můžou po téměř dvou měsících vyrazit trénovat ven. Byť zatím pouze k hranicím města. „Ale i to je lepší než nic,“ má jasno Sagan.
Pokud se Tour v září nepojede, bude to katastrofa, lamentuje šéf UCI |
Stejné zapálení se slovenským cyklistou ale nesdílí třeba Nicolas Roche. Ten sice oceňuje, že se může na kole znovu projet po silnici, ale štve ho, že nemůže vyrazit do hor za městem.
„Držet se pouze v Monaku plném aut? Bohužel, to mi nepřijde jako dobrý nápad. Asi ještě zůstanu věrný ergometru. Vydržel jsem to sedm týdnů, přežiju i ten osmý. Možná si vyjedu jen na chvíli na čerstvý vzduch a naučím se zase brzdit,“ směje se Ir.
Právě tahle nerovnost v aktuálních podmínkách pro trénink ale může v případě startu sezony způsobit velké rozdíly v pelotonu. Spousta sportovních ředitelů už na to upozorňovala.
Každá země totiž kvůli koronaviru uvalila na své občany jiné restrikce. Někteří cyklisté tak mohli v posledních týdnech trénovat venku bez omezení, jiní – jako Sagan s Froomem – byli celou dobu zavření doma. „Proto hrozí, že v prvních závodech uvidíme dvourychlostní peloton,“ obávají se nyní sportovní ředitelé.
Výhodu aktuálně pochopitelně mají profesionálové, kterých se nařízení tolik nedotkla. Třeba ti z Velké Británie, Belgie, Nizozemska, USA nebo i Česka, kde cyklisté bez problémů trénovali a trénují. Úplně opačně na tom až do pondělí byli ve Španělsku, Francii, Itálii, Andoře nebo právě v Monaku.
„Což momentálně není úplně fér. Pokud ale bude nově zveřejněný kalendář závodů platit, máme 12 týdnů na to, dostat se na stejnou úroveň,“ věří Roche.
Restart sezony je v plánu 1. srpna, kdy se má jet klasika Strade Bianche. Devětadvacátého srpna je v plánu start Tour de France.
Bude to Saganovi s Froomem stačit? A pojede se vůbec?
